PROŽÍVÁNÍ KRISTA JAKO ŽIVOTA PRO BUDOVÁNÍ CÍRKVE

Růst v životě nastává na základě proudění trojjediného BohaObrázok

Biblické texty: Gn 2,9; Ž 36,10; J 1,4; 11,25; 14,6; 1J 1,2; 5,12; Ko 3,4; J 4,10.14; 7,38-39; Ř 8,2.6; Zj 22,1-2

Prvním bodem, jímž se chceme v této knize zabývat, je růst v životě. Církevní život závisí především na růstu v životě.

 

Bůh, Kristus, církev a místní církve

V určitém smyslu je snadné se dozvědět o Bohu. Dokonce i nevěřící vědí o Bohu. Vědí, že v tomto vesmíru existuje všemohoucí Bytost. Poznat Krista je však dosti obtížné. První verš v Bibli, v knize Genesis, zjevuje Boha: „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ Písmo na prvním místě zjevuje Boha.

 

Později je v Bibli zjeven Kristus. Evangelium podle Jana říká, že na počátku byl Bůh, Slovo, a to Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi, plné milosti a pravdy (1,1.14). Kristus je Bůh plus něco navíc. Zjevení v Písmu začíná u Boha a pokračuje ke Kristu. Mnozí lidé vědí něco o Bohu, avšak poměrně málo jich zná Krista. Mnozí židé znají Boha, ale neznají Krista. Děkujeme Pánu, že my, křesťané, známe nejen Boha, ale také Krista.

 

Všichni praví křesťané znají Krista, ale jen velmi málo jich zná církev. Přejdeme-li z Evangelií do Skutků, narazíme na církev. Poznat církev není tak snadné, jako poznat Krista. V Novém zákoně je nejprve zjevena církev, a pak následuje zjevení o místní církvi. Genesis zjevuje Boha, Evangelia zjevují Krista, Skutky zjevují církev a Zjevení zjevuje místní církve. Bible tudíž postupuje od Boha ke Kristu, od Krista k církvi a od církve k místní církvi. Posledním bodem božského zjevení je místní církev. Zjevení 1,11 říká: „Co vidíš, napiš do svitku a pošli sedmi církvím: Do Efezu, do Smyrny, do Pergama, do Thyatir, do Sard, do Filadelfie a do Laodiceje.“ Vidíme sedm místních církví v sedmi lokalitách. Znovu opakuji, že se jedná o poslední bod božského zjevení v celém Písmu.

 

Křesťané, kteří jsou vyspělí, znají Boha, Krista a církev. Ale díky Pánu, že my z jeho milosrdenství můžeme znát Boha, Krista, církev a místní církev. Nezdržujeme se v Genesis, v Evangeliích či ve Skutcích. Jsme ve Zjevení! Líbí se mi Genesis, ale nechci tam zůstat stát. Mám rád životopis Pána Ježíše ve čtyřech Evangeliích, ale nechci u něj setrvat. Mám rád Skutky, listy Římanům a Efezským, ale nechci zůstat ani u nich. Chci zůstat ve Zjevení. Kniha Zjevení nás přivede do nového Jeruzaléma, který je zjeven v jejích závěrečných kapitolách. Zjevení tedy nikdy neopustíme. Zůstaneme v něm navěky.

 

Do nového Jeruzaléma se můžeme dostat přes místní církev. O místní církvi pojednávají první tři kapitoly Zjevení. Poslední dvě kapitoly jsou o novém Jeruzalémě. Jestliže jste v místní církvi, jistě budete i v novém Jeruzalémě. Abychom poznali místní církev, musíme být na začátku Zjevení.

 

Mnozí duchovní učitelé znají církev, ale neznají místní církev. Hodně mluví o listu Efezským, ale ještě nedošli na konec božského zjevení.  

Abychom rostli v životě, musíme poznat místní církev. Místní církev je pravým vyjádřením církve, církev je pravým vyjádřením Krista a Kristus je pravým vyjádře

 

ním Boha. Jinými slovy, Bůh je vyjádřen skrze Krista, Kristus je vyjádřen skrze církev a církev je vyjádřena skrze místní církev. Lidé mohou mluvit o univerzální církvi, ale setkali se s ní někdy? Setkat se můžeme jen s místní církví. Někteří lidé mohou říkat, že se příliš zajímáme o místní církev, a že z nebeské církve děláme církev pozemskou. Musíme si však uvědomit, že místní církev je pravým vyjádřením nebeské církve na Zemi.

 

Církev je organismus

 

Musíme také vidět, že církev není organizace, nýbrž organismus. Jaký je rozdíl mezi organismem a organizací? Ukažme si to na příkladu židle a našeho fyzického těla. Židle je vyrobena z neživé hmoty, kdežto naše fyzické tělo má život a proto je organismem. Naše tělo je organismem díky životu. Církev je tělo Kristovo a jako organismus je závislá na životě. Církev je entitou života. Vzniká z života a utváří se životem a v životě. Musíme vidět, že církev je entitou života. Není to nic vytvořeného učením nebo organizováním. Církev nemůžeme vytvořit, zorganizovat či založit svým učením, nehledě na to, jak je duchovní. Církev se narodila ze života a utváří se životem. Je naprostou entitou života.

 

Kristus jako život vytváří tělo Kristovo

 

 Nyní si musíme položit otázku: „Co je život?“ Život je Kristus. Jan 1,4 říká, že v Kristu je život. Dále v listu Koloským 3,4 apoštol Pavel říká, že Kristus je náš život. Životem údů těla Kristova je Kristus. Kdo je Kristus? Kristus je Bůh. Kde je Kristus? Kristus je v Duchu.

 

To však ještě není úplně jasné. Chci vám předložit jasný obraz plné šíře života v celém Písmu. Božím záměrem v tomto vesmíru je vytvořit církev jako tělo Kristovo. Jak může Bůh takovéto tělo vytvořit? Prvním krokem bylo Boží stvoření. Bůh stvořil mnoho věcí a nakonec učinil člověka jako svůj obraz (Gn 1,26). Avšak v době stvoření Bůh do člověka ještě nevložil sám sebe jako život. Namísto toho jej postavil před strom života do zahrady v Edenu (2,9). V té době byl člověk prázdnou nádobou.

 

List Římanům 9 říká, že jsme nádoby (v. 21.23). V době stvoření byl člověk učiněn jako Boží obraz, ale uvnitř byl prázdný. Člověk byl stvořen jako prázdná nádoba a postaven před strom života. Bůh chtěl, aby člověk pojedl ze stromu života, jenž představoval samého Boha. Žalm 36,10 říká, že Bůh je pramen žití. Jan 1,4 říká, že v tom, který je Slovo a Bůh sám, je život. V Bohu je život, a proto je Bůh stromem života.

 

Pán je život a my jej máme přijmout (J 1,12-13). Kdo má Pána, má život (1J 5,11-12). Apoštol Jan napsal: „Ten život byl zjeven, viděli jsme a svědčíme, a zvěstujeme vám život věčný, který byl u Otce a nám byl zjeven“ (1J 1,2). Tím životem je Kristus. Když byl zjeven Kristus, byl zjeven život, jenž máme přijmout. Kdo má Syna Božího, má život. Tento život nás znovuzrodil. Jsme znovuzrozeni a stali jsme se údy těla Kristova. Kristus je život všech údů těla Kristova a z tohoto těla nakonec vyroste nový Jeruzalém.

 

V novém Jeruzalémě opět vidíme strom života (Zj 22,2). Strom života v zahradě v Edenu nebyl v nitru žádné lidské bytosti. Strom rostl mimo člověka a člověk stál před stromem. Avšak na konci božského zjevení je strom života uvnitř nového Jeruzaléma. Nový Jeruzalém tvoří všichni vykoupení. To znamená, že strom života bude uvnitř všech vykoupených.

 

Kromě toho, strom života v novém Jeruzalémě roste v řece života (v. 1-2). Tam, kde teče řeka života, tam roste strom života. Pokud ve vás plyne řeka života, pak ve vás roste i strom života. Proud řeky dává růst stromu. Tento stručný výklad nám poskytuje plný obraz života v celé Bibli.

 

Řeka života vyvěrající z trůnu Božího a Beránkova

 

Zjevení 22,1 říká, že řeka života vyvěrá z trůnu Božího a Beránkova. Je tu jen jeden trůn, jak je tedy možné, že na něm sedí dvě osoby? Možná řeknete, že podle Bible sedí Ježíš po Boží pravici. Vypadá to tedy, že Bůh sedí nalevo a Ježíš napravo. Jeden trůn pro dvě osoby však vlastně neexistuje. Zjevení 21 říká, že Kristus je lampa (v. 23), a my víme, že Bůh je světlo (1J 1,5). Světlo je v lampě. Na trůně sedí nejen Bůh, ale také Beránek. Bůh, jako světlo, je v Beránkovi, jako lampě. On je Beránek-Bůh, což znamená, že je vykupitelský Bůh.

 

Genesis 1 neříká, že na počátku Bůh a Beránek stvořili nebe a zemi. Čteme jen, že „na počátku stvořil Bůh…“. Na konci Bible však vidíme Boha a Beránka. Vidíme Boha plus něco navíc. Na počátku byl Bůh, ale na konci je Bůh a Beránek. Už to není jen Bůh, ale Beránek-Bůh.

 

Z Boha, který je v Kristu, z vykupitelského Boha, vyvěrá řeka vody života. Řeka života je jednoduše proud života, stejně jako elektrický proud je proudem elektřiny. Řeka života je proudící život. Řeka života je tedy Bůh v Kristu jako Duchu, jenž proudí. Je to Boží tok. Život je trojjediný Bůh proudící do nás, skrze nás a z nás.

 

Biblické obrazy, obzvláště v Genesis a ve Zjevení, jsou plné významů. Zjevení nám ukazuje, že Bůh jako světlo je v Beránkovi jako lampě. Z trůnu Beránka-Boha vyvěrá řeka života. To znamená, že Bůh v Kristu jako Duchu, trojjediný Bůh, vyvěrá, abychom jej mohli přijímat. Přijímáme jej tím, že jej pijeme. Když jej budete pít, bude do vás proudit. Když s ním budete o něco víc spolupracovat, poplyne skrze vás a z vás jako Duch. Jan 7 říká, že to, co pijeme a co z nás poplyne, je Duch, což je Bůh sám (v. 37-39). Život je tedy Bůh ve třech osobách, jenž proudí do nás, skrze nás a z nás.

 

Jak Bůh proudí

 

Nyní se musíme zamyslet nad tím, jak Bůh proudí. Bible nám ukazuje, že proudění Boha se odehrává ve dvou hlavních fázích. Nejprve Bůh proudil tím, že se vtělil. Na věčnosti byl Bůh v nebesích a přebýval v nepřístupném světle (1Tm 6,16). Jednoho dne se však vtělil. Sestoupil na zem, aby přebýval mezi lidmi. V tomto vtěleném Bohu byl život a světlo.

 

Vtělení bylo prvním krokem, který Bůh učinil k tomu, aby vyvěral. Díky tomuto prvnímu kroku však pouze přišel na Zem mezi lidi. Ještě nemohl vstoupit do nás. Proto musel vykonat druhý krok, kterým bylo vzkříšení. Prvním krokem bylo vtělení a druhým krokem bylo vzkříšení. Aby mohl být vzkříšen, musel podstoupit smrt. Smrtí vstoupil do vzkříšení a skrze vzkříšení zakončil druhý krok svého vyvěrání. V prvním kroku se vtělil, aby se stal člověkem, který má tělo. V druhém kroku se přeměnil, změnil svou podobu a stal se Duchem života. Ve vzkříšení je nyní Duchem oživujícím (1K 15,45b). Nyní může nejen přebývat mezi lidskými bytostmi na této Zemi, ale také vstoupit do nás, svých věřících.

 

Jak vychutnávat Krista jako život

 

Nyní Pán proudí ve vzkříšení a my jej můžeme přijímat tím, že jej budeme pít v duchu vzýváním jeho jména: „Ó Pane Ježíši, ó Pane Ježíši.“ Čím více budete říkat „Pane Ježíši“, tím více se jej napijete. Čím více budete říkat „Pane Ježíši“, tím více do vás poplyne. Pán proudí do nás, skrze nás a z nás, aby zavlažil celou Zem a uhasil žízeň všech potřebných. V tomto proudu roste strom života, což naznačuje, že s tímto proudem se vám dostává i zaopatření životem. Strom života nese dvanáctero ovoce; každý měsíc vydává své ovoce (Zj 22,2). Toto ovoce je vždy nové a svěží, uspokojuje každou potřebu.

 

V Janovi 14,6 o sobě Pán řekl, že je život. Ve verších 7-11 dále sdělil, že on a Otec jsou jedno. Filip prosil: „Pane, ukaž nám Otce a to nám stačí.“ Pán mu odpověděl: „Tak dlouho jsem s vámi a ty jsi mne nepoznal? Nevíš snad, že já jsem v Otci? Já jsem v Otci a Otec je ve mně. Já a Otec jsme jedno. Kdo viděl mne, viděl Otce.“ Ve verších 16-20 Pán řekl, že bude poslána jiná osoba – Duch Svatý. Kristus přijde, aby do učedníků vstoupil jako Duch. Verše 7-11 říkají, že Kristus je jedno s Otcem. Verše 16-20 říkají, že Duch Svatý je skutečnost Krista. Kristus je náš život, neboť je ztělesněním Otce, jež se uskutečňuje v Duchu. List Římanům 8,2 se zmiňuje o Duchu života a 1. list Korintským 15,45b říká, že Kristus jako poslední Adam se stal Duchem oživujícím.

 

Klíčovým bodem k tomu, abychom přijali a obsahovali Krista, je náš lidský duch. List Římanům 8,6 říká, že myšlení ducha znamená život. Chcete-li přijmout proudícího trojjediného Boha jako svůj život, musíte hluboce otevřít svou bytost a říci: „Ó Pane Ježíši.“ Chcete-li celý den vychutnávat Pána jako život, musíte neustále vzývat jeho jméno. Čím více budete říkat: „Ó Pane Ježíši,“ tím více jej budete vychutnávat. Nesnažte se být pokorní nebo dobří. To nepůjde. Jen vzývejte Pánovo jméno.

 

Jak můžete zvládnout svou vznětlivost? Cítíte-li, že vám dochází trpělivost, jen řekněte: „Ó Pane Ježíši.“ Pak vám trpělivost nedojde a vaše vznětlivost vyprchá; prostě zmizí. Ztratí se v okamžiku, kdy řeknete: „Ó Pane Ježíši.“ Nesnažte se být pokorní nebo milovat druhé. Čím více se budete snažit někoho milovat, tím méně se vám to bude dařit. Jen stále vzývejte Pána. Pak vám budou všichni lidé připadat milí. Tak budete vychutnávat proudícího trojjediného Boha jako život.

 

Bez pravého prožívání života chybí v církevním životě praxe i skutečnost. Bez pravého prožitku života budeme rozděleni. Není třeba o životě poučovat. Je třeba získat pravý prožitek života skrze uplatnění svého ducha. Musíme vychutnávat Krista, pít jej a dávat mu volný průchod, aby proudil v nás, skrze nás a z nás. Tehdy Otec v Synu jako Duchu bude naším životem. Každý den a každou hodinu jej musíme vychutnávat jako svůj život. Vychutnáváme-li jej jako svůj život, jsme pokorní a automaticky milujeme druhé. Tímto životem není nic jiného, než sám Kristus uskutečněný jako Duch, jenž proudí v našem duchu. Musíme uplatnit svého ducha a říkat: „Ó Pane Ježíši.“ Pak se budeme radovat z živé vody proudící v nás, skrze nás a z nás. Tímto způsobem vychutnáváme veškeré Kristovo bohatství jako strom života, přinášející plné, hojné a štědré zaopatření skutečnosti církevního života.

 

© 2002 Living Stream Ministry
První vydání -- prosinec 2002

 

Prejdite do: 
Tagy: