NORMÁLNÍ KŘESŤANSKÁ VÍRA

HLEDÁNÍ BOHA

PRVNÍ OTÁZKA

Budeme zkoumat křesťanskou víru od jejích samotných základů. První pojem, k němuž musíme zaujmout stanovisko, je Bůh.

Přečtěme si několik veršů z Bible. Žalm 14,1 ze Starého zákona praví: „Říká blázen v srdci svém: není Boha“ (KP). Tuto větu lze též přeložit jako „Blázen nechce Boha ve svém srdci.“ Výsledek takového výroku lze najít ve druhé větě téhož verše: „Jednají zvráceně, páchají ohavnosti.“ (EP 1975).

Vezměme též pasáž z Nového zákona. V epištole k Židům 11,6 se říká: „Kdo k [Bohu] přistupuje, musí věřit, že Bůh jest.“

TŘI DRUHY LIDÍ

Ať již se pokládáte za křesťana, za nevěřícího nebo za hledače pravdy, začneme zkoumáním pojmu Boha. Z tohoto hlediska je svět rozdělen do tří táborů. První je tábor ateistů, kteří v Boha nevěří. Druhý se skládá z agnostiků. Ti o božství nevědí nic určitého. Na jedné straně se neodvažují tvrdit, že Bůh není, ale na druhé straně jim není jasné, zda Bůh existuje. My patříme do třetí kategorie těch, kdo věří v Boha.

SOUDNÍ JEDNÁNÍ

Existuje Bůh? Nebudu se pokoušet na tuto otázku odpovídat ano nebo ne. Místo toho si představme, že stojíme před soudem. Vás požádám, abyste byli soudci, a já budu žalobcem. Úlohou soudce je činit rozhodnutí, potvrzovat nebo zamítat pravdivost svědectví; úlohou žalobce je předkládat veškeré důkazy a argumenty, které se mu podařilo shromáždit.

Než začneme jednat, musíme si ujasnit jednu skutečnost: žádní prokurátoři nejsou očitými svědky zločinu. Nejsou policisty. Policista může být osobně svědkem zločinu, zatímco prokurátor získává své informace pouze nepřímo. Předkládá soudci veškerá obvinění, důkazy a argumenty které byly shromážděny. Stejným způsobem vám předložím všechno, co se mi podaří získat. Otážete-li se mne, zda jsem spatřil Boha či nikoli, odpovím vám „ne“. Předčítám nebo demonstruji to, co jsem shromáždil. Moje práce je hledat fakta a předvolávat svědky. K závěrům musíte dojít sami.

ZPŮSOBILOST

Mnoho lidí tvrdí, že Bůh neexistuje. Jako žalobce vás nejdříve požádám, abyste prověřili způsobilost těchto lidí. Jsou způsobilí pronášet taková tvrzení? Jsou ti, kdo tvrdí, že Bůh neexistuje, morální nebo nemorální? Neposlouchejme pouze jejich argumentaci. I lupiči a podvodníci mají své argumenty. Tyto argumenty hovoří pochopitelně pro ně jakožto lupiče a podvodníky. Předmět jejich argumentace může být velmi vznešený; mohou hovořit o postavení národů a o společenském blahu, ale jejich názory nemohou být brány vážně. Nejsou oprávněni vynášet takové soudy. Je-li nějaký člověk přímý ve svém chování a morálních soudech, můžeme přikládat jeho slovům důvěru, ale jestliže není, jeho slova ztrácejí svou důvěryhodnost. To je obzvláště pravdivé, když jde o otázku božství. Je zajímavé si všimnout, že morální úroveň lidí je přímo závislá na jejich představě o Bohu. Ti, kdo připouštějí svou vlastní nevědomost, mají ucházející úroveň, zatímco důslední ateisté mají bez výjimky nízkou úroveň mravní odpovědnosti. Netvrdím, že znám všechny ateisty, ale z oněch několika tisíc, které znám, nemá ani jeden nijak zvlášť chvályhodnou morálku. Třeba mi řeknete, že kdysi žil jeden mravný ateista, ale pokud žil, tak již zemřel. Nebo mi můžete namítnout, že nějaký mravný ateista teprve bude, ale ať už je to kdokoli, dosud tu není. Při nejmenším můžeme říci, že v nynějším okamžiku neznáme žádného mravného ateistu.

ŽÁDNÝ ATEISTA NENÍ MRAVNÝ

Jednou jsem na shromáždění na nanťingské univerzitě poznamenal, že žádný ateista není mravný. Na univerzitě bylo mnoho studentů, kteří nevěřili v Boha. Tato slova je velmi urazila. Následujícího dne, zatímco jsem přednášel, přišli a dupali ve snaze rušit mě i mé posluchače. Další den, když přišli znovu, dělali na mě všelijaké posuňky a grimasy, a to nepřetržitě po celou přednášku. Čtvrtého dne přišel prorektor univerzity dr. Williams a řekl mi: „Bude lépe, když změníme místo přednášky. Tito studenti jsou rozzlobeni vaším prohlášením z prvního dne, že ateisté nejsou mravní. Dnes už chtějí užít nejen své nohy a ústa, ale i pěsti. Slyšel jsem, že na vás budou čekat u vchodu do posluchárny, a jakmile vkročíte dovnitř, napadnou vás.“ Souhlasil jsem se změnou a uskutečnil přednášku na jiném místě. Cestou na přednášku jsem míjel mnoho studentů a naslouchal jejich rozhovorům. Třebaže mnozí se mnou nesouhlasili a mé kázání je znepokojilo, chtěli se vrátit. Jeden z nich poznamenal: „Pan Nee pravil, že lidé, kteří nemají Boha, nemají ani smysl pro morálku. To je naprosto správné. Jak může někdo, kdo tvrdí, že má vysokou morální úroveň, dupat a dělat grimasy, zatímco jiní přednášejí? Včera způsobili na přednášce takovou výtržnost a dnes se přišli prát. To určitě není něco, co by měl slušný člověk dělat. Není žádných pochyb o tom, že ti, kdo nevěří v Boha, nedodržují zásady slušnosti. Pojďme na přednášku bez ohledu na to, co mají v úmyslu.“

Jednou řekl jeden mladý muž kazateli: „Když jsem byl mladý, vážně jsem věřil v Boha. Ale když jsem teď na univerzitě, už v něho nemohu věřit.“ Padesátiletý kazatel poklepal mladíkovi na rameno a řekl mu: „Tak ty, můj synu, už nevěříš v Boha. Dovol, abych ti položil otázku: Udělal jsi od té doby, co ses změnil v ateistu, nějaký morální pokrok? Pomohl ti ateismus, aby ses stal lepším? Učinil tvé myšlenky nebo srdce čistšími? Anebo s tebou učinil pravý opak?“ Mladík se zastyděl. Připustil, že od té doby, co zapřel Boha, morálně upadá. Kazatel naléhal dál: „Obávám se, že ve skutečnosti netvrdíš, že věříš, že Bůh není. Ty pouze doufáš, že Bůh není.“

NESUĎME PODLE NADĚJE

Mnoho lidí není opravdu přesvědčeno, že Bůh není; oni v to pouze doufají. Byli by raději, kdyby ve vesmíru žádný Bůh nebyl. Bylo by to pro ně z mnoha hledisek výhodnější.

Já sám jsem byl jedním z těchto lidí. Když jsem byl studentem, tvrdil jsem, že není Bůh. Ale i když jsem toto tvrzení zastával velmi důrazně, zdálo se mi, že něco v mém nitru protestuje a praví: „Bůh je.“ V hloubi srdce jsem věděl, že Bůh existuje. Ale mé rty to odmítaly připustit, abych mohl mít omluvu pro páchání hříchů. Když prohlásíme, že Bůh neexistuje, máme oprávnění navštěvovat hříšná místa. Není-li Boha, mohu směle hřešit. Když věříte v Boha, neodvážíte se dělat jisté věci. Když se zbavíte Boha, máte pocit, že smíte páchat nejhorší hříchy, aniž se musíte čehokoliv obávat. Jestliže upřímně doufáte, že zvýšíte svou mravní úroveň tím, že budete tvrdit, že Bůh neexistuje, pak lze vaši argumentaci ještě přijmout. Nicméně jediný důvod, proč lidé tvrdí, že není Bůh, je výmluva pro bezzásadovost, nemorálnost, zvůli a neslušné chování. Z tohoto důvodu není jejich celková argumentace hodná úvahy. Otázka zní: „Jste oprávněn tvrdit, že Bůh není?“ Spočívá-li vaše naděje pouze v tom, že se chcete vyhnout spravedlnosti, pak jste již prohráli.

JE ČLOVĚK NEJVĚTŠÍ?

Jednou ke mně přišel nějaký mladík a řekl mi: „Nevěřím v tak zvaného Boha. Největší je člověk. On je nejvznešenější ze všech tvorů. Ve vesmíru není žádný Bůh; to všechno je člověk.“ Seděli jsme naproti sobě. Když jsem uslyšel to, co řekl, vstal jsem, přešel na jednu stranu místnosti, naklonil se a soustředěně jsem si ho prohlížel. Povídám: „Jste skutečně veliký!“ Potom jsem přešel na druhou stranu místnosti a podíval jsem na něho z jiného úhlu. „Je to tak,“ řekl jsem schválně, „jste veliký. V provincii Ťiang-su je třicet milionů lidí jako vy. V Číně je přinejmenším čtyři sta milionů lidí vašeho druhu. Na světě jsou pouhé dvě miliardy takových, kteří jsou stejní jako vy. Víte, že v posledních několika dnech byla na jihu povodeň? Hráze kolem řek jsou ohroženy. Veškeré obyvatelstvo v Sing-chua v počtu více než dvou set tisíc lidí bylo zmobilizováno a spěchá v panice k hrázím. Přinášejí s sebou hlínu, aby upevnili břehy. Opravy stále pokračují.

Představte si, že celý svět bude zmobilizován, aby vyprázdnil Slunce. V jeho povrchu se vyvrtá otvor a každý musí vynést zevnitř určitý náklad. Budeme-li předpokládat, že nikdo nebude spálen na popel, myslíte, že tu práci lidé zvládnou? I kdyby všichni lidé byli uvnitř, nedokázali by Slunce ani zaplnit. A to není vše. Kdybyste dal dovnitř Slunce několik set planet velikosti Země a zatřepali jím, zase zjistíte, že Slunce je uvnitř prakticky prázdné. Kolik sluncí je ve vesmíru? Uvědomujete si, že počet slunečních soustav dosahuje stovek milionů?“

JAK ROZSÁHLÝ JE VESMÍR?

Potom jsem řekl tomu mladíkovi: „A zde jste vy! Vy jste dokonce ani neprošel celou Zemi, a přece se pokládáte za většího, než je celý vesmír. Dovolte mi, abych se vás zeptal: víte, jak je vesmír rozsáhlý? Vezměme například světlo. Světlo letí rychlostí 300 000 kilometrů za sekundu. Pokuste se vypočítat, jak daleko světlo doletí za minutu, za hodinu, za den nebo za rok. Jsou některé hvězdy, jejichž světlo potřebuje tři tisíce let, aby k nám doletělo. Běžte a spočítejte si, jak daleko jsou od nás! A vy si myslíte, kdovíjak jste veliký! Proto bych radil, aby všichni ateisté a také takoví mladíci připustili, že člověk je nekompetentní nejen morálně, ale též intelektuálně a akademicky.“

MŮŽE ČLOVĚK PŘEKROČIT HRANICE ČASU A PROSTORU?

Jindy, když jsem byl v Kchaj-fengu, setkal jsem se s jiným takovým mladým, zapřisáhlým ateistou. Přistoupil jsem k němu, poklepal mu na rameno a řekl: „Dnes jsem viděl Boha!“ Pohlédl na mě překvapeně a zvědavě a žádal vysvětlení. Odpověděl jsem mu: „Bůh jste vy! Vy víte, že Bůh není, a proto musíte být Bůh vy.“ Chtěl to vysvětlit. Řekl jsem mu: „Jelikož jste přesvědčen, že Bůh není, musel jste procestovat celý svět. Není-li Bůh v Šanghaji, možná, že je v Nan-ťingu. Musel jste být v obou těchto městech. Ale to není všechno. Není li Bůh v Nan-ťingu, mohl by být v Tchien-ťinu. Ale nemůžete přece vyvozovat tento závěr pouze z toho, že jste byl v Číně; Bůh by mohl být v jiné zemi. Takže jste musel být v každé zemi na světě. Není-li Bůh na jednom místě, může být na jiném. Proto jste musel procestovat celý svět. Člověk nikdy neví, zda se Bůh neskrývá na severním nebo na jižním pólu nebo někde v lesích či v divočině. Takže jste musel pročesat i všechny tyto krajiny. Nedá-li se Bůh najít na Zemi, mohl by být na Měsíci. Musel jste tedy být i na Měsíci. Bůh by mohl být na jiných planetách anebo v mezihvězdném prostoru. To znamená, že jste cestoval také vesmírem a všemi galaxiemi. Můžete-li říct, že Bůh není, musí to znamenat, že jste procestoval celý vesmír. Je-li to tak, pak musíte být Bohem sám.

Jenže to není vše. I kdybyste věděl, že Bůh neexistuje v Šanghaji dnes, jak tomu bylo včera? Možná, že Bůh přijde až zítra. Tvrdíte, že dnes není žádný Bůh, ale jak to bylo loni? A jak víte, že Bůh nepřijde napřesrok? Tvrdíte, že Bůh není letos, ale co před tisícem let? Výborně, musíte být tedy věčný, znát minulost i budoucnost. Musíte být kdosi mimo čas a prostor. Musíte být v Tchien-ťinu i v jiné zemi v týž okamžik; musíte být všudypřítomný od východu na západ, od severního pólu k jižnímu. Kdo jiný než vy může být Bůh sám? Nejste-li Bůh, nemůžete být nikdy oprávněn říci, že Bůh není.“

DŮKAZ

Někdo okamžitě ustoupí a řekne: „Já jsem nikdy neříkal, že vím, že Bůh není. Nikdo nemůže nikdy vědět, zda Bůh je nebo ne.“ Dobrá, jestliže nemůžete poskytnout žádný závěr, požádám svědky, které pokládám za věrohodné, aby vám předložili argumenty a dokázali Boží existenci. Dovolte mi, abych opakoval, že vy jste soudce a já jsem žalobce. Já vám pouze předkládám důkazy. Rozhodněte sám pro sebe, zda Bůh je.

VESMÍR

Především se podívejte na přírodu, na svět, který máte před očima, a na každý jev v něm. Všichni víme, že vědecké poznání racionálně vysvětluje přírodní jevy. Například pozorujeme pokles pacientovy teploty. Pokles teploty je jev a jeho vysvětlení má povahu vědeckého poznatku. Když jablko spadne se stromu, je to jev. Proč jablko nevyletí do vzduchu? Vysvětlení tohoto jevu je poznatkem. Člověk, který disponuje poznatky, je člověk, který má správná vysvětlení.

POUZE DVĚ VYSVĚTLENÍ

Vesmír představuje nesčetné jevy různých forem, barev, tvarů a povahy. Těchto jevů si nedokážeme nevšimnout. Vysvětlení všech těchto jevů se považuje za poznání. Všichni přemýšliví lidé mají pouze dvě vysvětlení pro původ vesmíru; třetí vysvětlení neexistuje. Musíte přijmout jedno nebo druhé z nich.

Jaká jsou tato dvě vysvětlení? První praví, že vesmír vznikl přírodním vývojem a působením sama na sebe. Druhé přičítá jeho původ osobní Bytosti vybavené intelektem a cílevědomostí. Taková jsou jediná dvě vysvětlení předkládaná všemi filozofy na světě. Neexistuje žádné třetí.

Odkud se vzal vesmír? Utvořil se sám nebo náhodou? Anebo byl naprojektován tím, od něhož odvozujeme pojem Boha? Musíte o tom přemýšlet a rozhodnout se. Všechno, co je náhodné, má určité rysy. Navrhuji, abyste sestavili jejich podrobný seznam, čím více, tím lépe, a potom srovnali všechny vesmírné jevy s tímto seznamem. Paralelně s tím udělejte seznam rysů, které by podle vašeho názoru platily, kdyby byl vesmír stvořen inteligentní bytostí. Potom jednoduchým srovnáním obou seznamů, bude snadné dospět k rozumnému závěru.

NÁHODNÉ JEVY

Jaké jsou charakteristické znaky věcí, které vznikají náhodou? Zaprvé víme, že jsou neorganizované. Přinejlepším mohou být částečně integrované. Nikdy nemohou být zcela zorganizované. Náhodou je možno dospět ke specifickému cíli jedenkrát, ale nikdy nelze dosahovat specifického cíle náhodně pokaždé. Cokoli, jež se náhodně spojuje, může být integrováno zčásti, nikdy úplně. Například, hodím-li touto židlí na druhou stranu místnosti, může náhodou zůstat ležet v pravém úhlu ke stěně. Udělám-li totéž s druhou židlí, může také zůstat ležet úhledně vedle první. Ale to už se nebude opakovat u třetí a čtvrté a tak dále. Náhoda může poskytnout pouze částečnou organizaci. Nezaručuje organizaci úplnou. Navíc, veškeré náhodné interakce nemají cíl, jsou neorganizované a neúčelné. Nemají ani řád, ani strukturu; jsou volné, beztvaré, neuspořádané a nesměřují k žádnému smysluplnému účelu. Krátce můžeme říci, že charakteristickými rysy náhodných jevů je disharmonie, nepravidelnost, nedůslednost, neúčelnost a bezvýznamnost. Napíšeme nyní tyto čtyři charakteristiky do našeho seznamu.

DŮSLEDNOST A ORGANIZACE

Nyní s těmito charakteristikami srovnejme věci ve vesmíru. Vezměme například lidskou bytost. Je nošena devět měsíců v matčině lůně a pak zrozena; vyrůstá a nakonec umírá. Tento cyklus se opakuje u každého jednotlivce. Lze v tom spatřovat důslednost. Není to žádná divoká hra náhod. Nebo se třeba podívejte na slunce nad hlavou. Neexistuje beze smyslu. Naopak, lze říci, že má účel a význam. Pohlédněte dalekohledem na měsíc, hvězdy a myriády galaxií. Některé hvězdy mají vlastní planety. Sledují pevné dráhy a modely. Všechny jsou organizované. Jejich způsob pohybu lze vypočítat a předvídat. Kalendář, který máte po ruce, je od nich odvozen. Dokonce kalendář příštího roku lze vytisknout dřív než tento rok skončí. To vše dokazuje, že vesmír je organizovaný, konzistentní a účelný.

MIKROORGANIZMY

Obraťme se k mikrosvětu. Vezměme tenký řez dřeva. Dejme jej pod mikroskop a pozorujme jeho vlákna a strukturu, vše pečlivě pravidelné a rytmické. I stéblo trávy a lístek květu jsou jemně ztvárněny. Nic není neorganizované nebo zmatené. Vše je ukázněné a funkční. Všechny tyto věci vám dosvědčují jedinou skutečnost: vesmír ve svých makro i mikroaspektech je účelný a smysluplný. Můžete tvrdit, že toto všechno vzniklo náhodou? Určitě nemůžete.

BYDLÍ TU NĚKDO?

Jednou jsem byl se svým spolupracovníkem kázat evangelium na venkově. Cestou zpět jsme dostali ohromnou žízeň. Poblíž nebyla ani čajovna ani potok, abychom mohli získat vodu. Celý ten kraj byl docela neobydlený. Po nějaké době jsme došli k chýši s doškovou střechou. Zašli jsme rychle ke dveřím a zaklepali. Nikdo dlouho neodpovídal. Domnívali jsme se, že tu nikdo nebydlí. Když jsme otevřeli dveře a vešli, zjistili jsme, že podlaha je zametena. V jedné místnosti byla úhledně ustlaná postel. Na stole byla konvice s čajem a čaj v ní byl dosud teplý. Řekl jsem: „Určitě tu někdo musí bydlet. Všechna ta uspořádanost nepochybně ukazuje, že zde někdo bydlí. Neměli bychom ten čaj pít. Musíme rychle odejít, nebo si lidé pomyslí, že jsme zloději.“ Vyšli jsme ven a čekali, až se majitel vrátí.

Na základě pozorování, jak je ten dům uklizen, jsme dospěli k závěru, že tam někdo bydlí, aniž jsme jeho obyvatele spatřili. Stejným způsobem víme, že Bůh je přítomen, podle uspořádanosti všeho ve vesmíru, přestože jeho vidět nemůžeme. Každý jednotlivý jev v přírodě je vyvážen, zorganizován, smysluplný a funkční. Můžete říci, že je to jen náhoda, ale pro mne je nemožné uvěřit, že by náhoda mohla být jejich jediným původcem. Bible praví: „Říká blázen v srdci svém: není Boha.“ Pouze blázniví lidé si mohou v srdcích říkat, že Bůh není.

NÁHODA NEBO ZÁMĚR

Vesmír musel být stvořen někým, kdo má hlubokou moudrost, rozsáhlé vědomosti a složitý záměr. Nemůžete-li přijmout pojetí náhodného vzniku vesmíru, musíte připustit, že byl stvořen takovým Bohem. Třetí vysvětlení nemůže existovat. Výběr je na vás. Vy musíte rozhodnout, zda vesmír vznikl náhodou, nebo zda byl stvořen Bohem.

POŽADAVEK A JEHO PŘEDMĚT

Jeden svědek by nemusel stačit. Povolám dalšího. Tentokrát budeme uvažovat o lidském srdci. Než to uděláme, měli bychom vzít v úvahu ještě jednu skutečnost: Tam kde existuje nějaké přání, musí být nejprve nějaký předmět, k němuž toto přání směřuje. Například sirotek, který nikdy nespatřil svého otce, touží přirozeně po nějakém druhu otcovské lásky. Ptal jsem se mnoha lidí, kteří jsou sirotky, a ti všichni pociťovali tuto nepotlačitelnou touhu. Z toho tedy vidíme, že každé přání srdce je způsobeno nějakým předmětem existujícím ve světě.

Jako lidské bytosti máme potřebu někam ve společnosti patřit. Potřebujeme družnost a vzájemnost. Kdybyste umístili nějakého chlapce na pustý ostrov a vyrůstal by sám, i tak by toužil po druzích, po bytostech jako je sám, i kdyby nikdy nespatřil jinou lidskou bytost. Už tato touha nebo přání je důkazem, že někde na světě existuje něco, čemu se říká „člověk“. V určitém věku začne člověk myslet na potomstvo; začne si přát děti a vnuky. To není jen pouhá fantazie. Toto přání vyvěrá z existence a možnosti potomstva. Tudíž tam, kde je přání, je i předmět, k němuž toto přání směřuje.

BŮH JE V SRDCI

Máme i jiná přání než touhu po společenské identitě a zachování rodu? Jaká jiná toužebná přání máme? Hluboko v každém z nás je touha po Bohu. Ať již jde o vysoce civilizované rasy, jako jsou mezi bílými, nebo starobylé civilizace, jako jsou civilizace čínské, anebo afričtí původní a nekultivovaní domorodci, ti všichni mají společnou silnou touhu po Bohu. Pokud jsou lidmi, touží po Bohu bez ohledu na svou rasu nebo národnost. To je skutečnost. Proti ní nemůžete nic namítat. Každý hledá Boha. Všude člověk touží po Bohu. To je velmi zřejmé.

Když uplatníme zásadu, kterou jsme právě připomenuli, vidíme, že jelikož naše srdce touží po jakémsi Bohu, nutně musí nějaký Bůh ve vesmíru existovat. Jelikož v srdci existuje potřeba Boha, musí ve vesmíru být Boží existence. Kdyby Bůh neexistoval, nikdy bychom ve svém srdci neměli takovou touhu. Všichni máme chuť na jídlo. Stejným způsobem máme všichni „chuť“ po Bohu. Bylo by nemožné žít, kdybychom měli pouze chuť na jídlo, ale žádné jídlo. Stejně tak by bylo nemožné žít, kdyby existovalo pojímání Boha, ale žádný Bůh.

NIKDY NEPŘEMÝŠLEL O BOHU?

Jednou mi jeden ateista zhurta a hlasitě vytkl: „Říkáte, že člověk má psychologickou potřebu po nějakém Bohu. Ale nic takového neexistuje a já tomu nevěřím.“ Odpověděl jsem mu: „Dobrá, chcete tím říct, že nikdy nepřemýšlíte o Bohu? Ve skutečnosti, i když jste mluvil, přemýšlel jste o něm. To značí, že máte nějaké pojetí Boha. Neexistuje nikdo, kdo nikdy nepřemýšlel o Bohu. Může se snažit nepřemýšlet o něm mnoho. Jelikož myšlenka na něho je ve vás, pak musí existovat takový objekt mimo vás.“

SLOVA A SRDCE

Jednou za mnou přišel jeden mladík, aby se mnou polemizoval o Bohu. Byl rozhodně proti Boží existenci. Předkládal mi jeden důvod po druhém pro tvrzení, že Bůh není. Zatímco vypočítával rozmanité důvody, proč Bůh nemůže existovat, naslouchal jsme mu klidně, aniž jsem pronesl slovo. Potom jsem pravil: “Přestože trváte na tom, že Bůh není, a opíráte to o tolik argumentů, již jste prohrál.“ Otázal se: „Co tím chcete říct?“ Vysvětlil jsem mu: „Vaše ústa mohou pronášet tolik argumentů, kolik chcete, o tom, že není Bůh, ale vaše srdce je na mé straně.“ Musel se mnou souhlasit. I když člověk může najít ve své hlavě všechny možné důvody, existuje víra v srdci, kterou nemůže žádný argument porazit. Tvrdohlavá osoba může dávat tisíc a jeden důvod, ale vy mu můžete směle říct: „Vy v srdci velmi dobře víte, že Bůh existuje. Proč se namáháte s hledáním důkazů jinde?“

VOLÁNÍ K BOHU O POMOC V NEBEZPEČÍ

Jednou v Jižní Americe spatřil misionář nějakého člověka, řečnícího k davu na mýtině v lese. Ten muž rozhodně a vehementně popíral Boží existenci. S nadšením uváděl více než deset důvodů, jeden za druhým, aby dokázal, že Bůh není. Když skončil svou řeč, zeptal se: „Je zde někdo, kdo by chtěl něco namítnout? Prosím, pojďte sem.“

Chvíli bylo ticho. Pak se misionář rozhodl, že by měl něco říct. Vystoupil a pravil k davu: „Přátelé, nemohu uvádět mnoho důvodů. Mohu vám říci jen fakta a vyprávět vám jeden příběh. Včera jsem šel po břehu té velké řeky, která, jak všichni víte, je velmi dravá a teče ke zrádným vodopádům. Stál jsem na břehu a uslyšel nějakého člověka volat o pomoc. Volal zřetelně: „Bože, zachraň mě!“ Běžel jsem za tím hlasem a spatřil nějakého muže uprostřed proudu, jak ho to unáší k vodopádu. Bez váhání nebo myšlenky na nebezpečí jsem se vrhl do vody. Proud byl silný a musel jsem usilovně bojovat, aby mne nestáhl s sebou. Naštěstí jsem dost silný. Jednou rukou jsem ho držel, druhou jsem plaval, až jsem ho vytáhl na břeh. Když jsem to udělal, cítil jsem se docela šťastný. Víte, kdo byl ten člověk, který prosil Boha o pomoc? Dovolte mi, abych vám jej představil.“ Při těchto slovech ukázal na muže, který právě skončil svou řeč. „Ten, který včera volal o pomoc k Bohu,“ dodal, „je týž, který dnes Boha popírá. Tohleto je prosím ateista!“

Všechny problémy vycházejí z nitra. Když je člověk na rozhraní života a smrti, volá Boha. Když nebezpečí pomine, polemizuje a popírá Boha. Ve svém srdci všichni víme, že Bůh je; o tom není pochyb. Víme to, protože existuje povědomí o Bohu. Toto povědomí o Bohu dokazuje, že Bůh existuje.

JE MODLITBA VYSLÝCHÁNA?

Měli bychom si všímat nejenom objektivních jevů, ale též našich vlastních subjektivních zkušeností. Víme, že Bůh vyslýchá modlitby. Jednou jsem hovořil s člověkem, jenž rozhodně popíral existenci Boží. Řekl jsem mu, aby nebyl příliš opovážlivý nebo domýšlivý. Dějiny lidstva jsou staré nějakých pět nebo šest tisíc let. Za tu dobu nesčetný počet lidí, jak křesťanů, tak přívrženců jiných náboženství, se modlil k Bohu. Můžete dokázat, že ani jedna z mnoha těchto modliteb v průběhu mnoha let a pocházející od mnoha lidí nebyla vyslyšena? Jste natolik opovážlivý, abyste jednoduše odmítl jedním rázem přesvědčivost všech odpovědí na modlitby? Tito lidé se modlili k nebesům. Můžete tvrdit, že žádná z jejich modliteb nebyla vyslyšena? Dovolte mi, abych svědčil, že tu byla nejen jedna či dvě odpovědi; odpovědí bylo nespočetně. Pochopitelně i jedna vyslyšená modlitba by postačila k důkazu Boží existence. Přátelé, myslíte si, že žádná modlitba nebyla vyslyšena? To tvrdíte, že všechny odpovědi na modlitby jsou podvod? Osobně mohu říct, že mých nejméně dva až tři tisíce modliteb bylo vyslyšeno. Je představitelné pohlížet na ně všechny jako na pouhé náhody? Také modlitby mnoha dalších lidí byly vyslyšeny. Je to také náhoda?

Jednou cestoval jeden kazatel přes Atlantik, když náhle jeho loď obklopila hustá mlha. Loď nemohla pokračovat v cestě a musela zakotvit uprostřed oceánu. Ten muž šel za kapitánem a pravil: „Musíte znovu napnout plachtu; mám v úterý kázat v Quebecu.“ Kapitán odvětil: „Vidíte tu hustou mlhu? Je nemožné, aby loď plula dál. Jestliže se dokážete pomodlit, aby se mlha rozptýlila, určitě zdvihnu kotvu.“ Kazatel odpověděl: „Dejte se do toho hned. Budu se modlit přímo zde, zatímco budete vytahovat kotvu. Není času nazbyt.“ A začal se modlit. Zatímco se modlil, dal kapitán zdvihat kotvu. Když byla kotva nahoře, mlha byla pryč. Loď doplula včas. Byla to náhoda?

SKUTEČNÝ BŮH VYSLYŠÍ MODLITBY

Jednou jsem s několika bratry přišel do jedné vesnice kázat. Mnozí tamní obyvatelé říkali: „Náš bůh je velice mocný; nazývá se Ta-wang (to znamená Velký král). Jednou za rok konáme na jeho počest procesí a po léta je ten den dost pěkné počasí. Nikdy jsme ten den neměli špatné počasí.“ Inspirován Bohem, jeden z nás pravil: „Zítra, až bude procesí, určitě bude pršet.“ Následující den se oslava měla konat v deset hodin. Ale už od devíti hodin ráno hustě pršelo. Velký král nebyl schopen vyjít ven a plánované procesí bylo zrušeno. Po mnoha debatách bylo oznámeno, že po pečlivém přepočtu se ukázalo, že den byl vybrán špatně. Mělo to být čtrnáctého, a ne jedenáctého. Směle jsme prohlásili, že určitě bude pršet i čtrnáctého. Tento den nastal a pršelo znovu. Protože nebylo zbytí, vynesli lidé sochu Ta-wanga ven na procesí. Nosiči na cestě najednou uklouzli a Ta-wang upadl a rozbil se na kousky. Byla to náhoda? Takových příhod se stalo bezpočet. Tvoří pouze velmi malou část křesťanských zkušeností. Kdyby se sečetly všechny případy vyslyšených modliteb, nikdo neví, jak tlustý svazek by to byl. Tyto vyslyšené modlitby jsou silným důkazem Boží existence.

BALÍČEK ZE SPOJENÝCH STÁTŮ

Když jsem byl malý, měl jsem nesnášenlivou a tvrdohlavou povahu. Nejenom jsem odmítal věřit v nějakého Boha, ale odmítal jsem dokonce věřit v existenci Spojených států amerických. I když jsem viděl jejich mapu, pořád jsme nechtěl uvěřit, že taková země existuje. Jednoho dne, když odtud můj otec objednával nějaké věci, jen tak jsem připojil objednávku na pár bot a lodičku na hraní. Když za nějakou dobu přinesl z pošty balík a dal mi ty boty a tu lodičku, uvěřil jsem v realitu Spojených států, protože jsem na vlastní oči viděl balíček z Ameriky. Potom po letech, když jsem byl v Chicagu, schválně jsem si zašel do toho obchodního domu, odkud jsem dostal svou hračku. Ukázal jsem prstem budovu a řekl si, tak tohle mi umožnilo uvěřit v Ameriku.

Nemohu vám poskytnout bezprostřední důkaz nebo přímou odpověď na otázku o existenci Boží. Ale předkládám vám všechna tato svědectví vyslyšených modliteb. Neměli byste být natolik troufalí a jedním rázem popírat Boha i odmítat důvěryhodnost modliteb.

NAVÁZÁNÍ KONTAKTU S BOHEM POMOCÍ MODLITBY

Na yenchingské univerzitě jsem potkal jednoho studenta. Přiznal se mi: „Když jsem byl na střední škole, učitel náboženství i ostatní učitelé mě učili, že je Bůh, a já jsem v něho věřil. Později jsem přišel na vysokou a každý tvrdil, že Bůh není. Svět prý vznikl přirozeným vývojem a vesmír vznikl působením náhody. Když tak mnoho lidí tvrdilo totéž, byl jsem zmaten. Tento problém mi dělal těžkou hlavu řadu měsíců. Musel jsem si vybrat jednu ze dvou možností. Existuje Bůh, nebo neexistuje Bůh? Nejprve jsem uvažoval o teorii náhody. Je myslitelné, že by určité věci, které se poskládají dohromady, protřepají a navzájem promíchají, daly jako výsledek živou lidskou bytost? Je myslitelné, že by celý svět a dokonce celý vesmír vznikly tímto způsobem? Nedokázal jsem dospět takovými úvahami k žádnému závěru. Nakonec jsem nemohl udělat nic jiného než padnout na kolena a říci: ’Ach Bože, nevím, zda opravdu existuješ. Čím víc o tom přemýšlím, tím víc jsem zmatený. Prosím, ukaž se mi sám.’ Dva týdny po této modlitbě jsem odmítl teorii náhod a uvěřil, že existuje Stvořitel. Nemohu vám říci, proč jsem učinil toto rozhodnutí. Ale věřím, že Bůh vyslyšel mou modlitbu a dal, že jsem v něho uvěřil.“ To je další případ vyslyšené modlitby. Znám Boha velmi dobře. Mnohokrát jsem s ním jednal a mezi ním a mnou se vyřizovalo mnoho záležitostí. Vím, o čem hovořím. Jestliže jste se někdy dotkli Boha, i vy jistě víte, o čem hovořím.

SVĚDOMITÝ ÚSUDEK

A co řeknete vy? Potom, co jsme se zabývali přírodou i vesmírem, po prověření vašich vnitřních pocitů a po vyslechnutí svědectví tolika svědků je na vás posoudit, zda je Bůh, nebo není. Ale neměli byste být nezodpovědní; váš postoj by měl být střízlivý, protože každý se s Bohem brzy setká. Jednoho dne vy všichni stanete před ním. Vše, co se vás týká, bude odhaleno. Toho dne poznáte Boha. Ale nyní je čas, abyste se připravili. Všichni bychom se měli připravit, že se setkáme se svým Bohem.

 

© 1999 Living Stream Ministry
První vydání -- květen 1999

Prejdite do: 
Tagy: