Nebeská vízia

Obrázok VIZE KRISTA

Čtení z Písma: Sk 26,19; Ga 2,1-2a; Ř 1,9a; 2,29; 2K 3,6

Ve Skutcích 26,19 apoštol Pavel řekl: „Proto, králi Agrippo, nestal jsem se neposlušným toho nebeského vidění.“ Břemeno této knihy je, abychom spatřili šest vizí: vizi Krista, vizi církve, vizi Těla, vizi našeho „já“, vizi světa a vizi zasvěcení.

PAVLOVA SLUŽBA, NEŽ BYL SPASEN

Historie apoštola Pavla se dělí na dvě části: na část, než byl spasen, a na část poté, co byl spasen. V obou částech byl člověkem, který sloužil Bohu. Ještě než byl Pavel spasen, byl člověkem oddaným službě Bohu. Když si pozorně přečteme Nový zákon, uvědomíme si, že ještě než byl spasen, Pavel byl plnočasovým pracovníkem, plnočasovým služebníkem, který sloužil Bohu.

Avšak mezi Pavlovou službou, než byl spasen, a jeho službou poté, co byl spasen, je obrovský rozdíl. Zaprvé, Pavlova služba, než byl spasen, byla službou bez vize. Zadruhé, můžeme naprosto přesně prohlásit, že jeho služba byla podle tradice a náboženství. Místo aby sloužil s vizí, sloužil tradičně a nábožensky. Zatřetí, sloužil podle znalosti Bible, tj. podle litery, přikázání a ustanovení Starého zákona. Začtvrté, sloužil ve stavu samospravedlnosti, sloužil ve své vlastní spravedlnosti. Zapáté, sloužil s plným přesvědčením, že má pravd
u. Zašesté, jeho služba byla plná nadšení. Nesloužil chladně, ale s nadšením, celým svým srdcem. Zasedmé, Pavel měl cíl a sloužil s konkrétním záměrem. Sloužil tedy cílevědomě.

Dílo téměř všech dnešních křesťanských pracovníků je v zásadě podle těchto sedmi bodů. Stručně řečeno se jedná o službu bez vize, o službu tradiční a náboženskou, o službu podle znalosti Písma v liteře, o službu v samospravedlnosti, o službu sebevědomou, o službu nadšenou a o službu s konkrétním záměrem. Jsou to špatné věci? Nejsou špatné, ale nejsou ani správné. Mohou být dobré, ale jsou nesprávné.

POŽEHNANÁ SLEPOTA

Jednoho dne, když Pavel sloužil Bohu podle těchto sedmi bodů, byl na cestě do Damašku. Zničehonic se mu dostalo nebeského vi-dění. Toto vidění jej obrátilo, změnilo a způsobilo v něm revoluci (9,1-5). Toto vidění jej obrátilo od starého způsobu služby. Poté, co spatřil toto vidění, oslepl a velmi zeslábl, dokonce se stal nemohoucím. Než se mu dostalo této vize, Pavel měl jasno, všechno viděl a také byl velmi schopný, dokázal mnoho věcí. Ale zničehonic k němu přišla nebeská vize a Pavel se změnil. Oslepl, nemohl nic vidět, a stal se nemohoucím, nemohl nic dělat. Než k němu přišla vize, ujímal se vedení, ale poté, co přišla vize, potřeboval, aby jej vedli druzí.

V tomto bodu bych vám rád položil otázku: „Kdy jste ve svém křesťanském životě oslepli a stali se nemohoucími?“ V našem křesťanském životě musí nastat čas, kdy si uvědomíme, že jsme slepí, kdy si uvědomíme, že náš zrak je pryč a že neznáme směr, ale potřebujeme, aby nás vedli druzí. Je požehnáním být takto slepí. Ach, požehnaná slepota! Pokud ve vašem křesťanském životě nikdy nenastal čas, kdy jste oslepli a stali se nemohoucími, potom vaše služba Bohu bude jako Pavlova služba, než byl spasen. Ti, kdo slouží tímto způsobem, budou mít ve všem jasno a bude mít plnou jistotu, že dělají správnou věc a že znají tu správnou cestu, jak pokračovat dál. Ale požehnaná slepota přichází na ty, kdo se setkali s nebeskou vizí. Poté, co na nás přijde tato slepota, bude zde vnitřní pomazání a vnitřní záření, vnitřní osvícení. Vnitřní vize bude stále více narůstat a způsobí revoluci ve způsobu, jak sloužíme Pánu. Ve službě Pánu se staneme jiným člověkem.

PAVLOVA SLUŽBA POTÉ, CO BYL SPASEN

Nyní dejme do kontrastu Pavlovu službu poté, co byl spasen,

s jeho službou, než byl spasen. V každém směru byla nyní jeho služba opačná vůči tomu, jak sloužil předtím.

Sloužil s vizí

Zaprvé, místo, aby sloužil bez vize, Pavel sloužil s vizí. Sloužil s vizí nejen ve velkých věcech, ale dokonce i v maličkostech. Například v listu Galatským 2,1-2a nám vypráví o tom, jak vystoupil do Jeruzaléma, hlavního města židovského náboženství. „Potom po čtrnácti letech jsem opět vystoupil do Jeruzaléma s Barnabášem a vzal jsem s sebou i Tita. Vystoupil jsem tam na základě zjevení.“ Skutečnost, že i takový pohyb vykonal na základě zjevení, ukazuje, že Pavel sloužil s vizí.

Sloužil duchovně

Zadruhé, místo, aby sloužil tradičně a nábožensky, Pavel nyní sloužil duchovně. V listu Římanům 1,9 říká: „Bůh, jemuž sloužím ve svém duchu v evangeliu jeho Syna.“

Dokážete odlišit tradiční a náboženské od duchovního? Všechno, co ve službě Bohu není v duchu, ale podle minulosti, je tradiční a náboženské. Musíme se naučit sloužit, nikoliv podle minulosti, ale v našem duchu. To znamená, že bychom neměli napodobovat druhé a dokonce ani svou vlastní minulost. Jestliže napodobujeme, naše služba se stane náboženskou a tradiční. Musíme mít čerstvý kontakt s Pánem v duchu. Jestliže však sloužíme pouze podle toho, co známe, nebo podle toho, co si pamatujeme, naše služba bude tradiční a náboženská. Musíme cvičit svého ducha v kontaktu s Pánem, abychom měli něco nového a čerstvého. Tehdy budeme sloužit svým duchem, a ničím starým.

Sloužil v duchu

V kontrastu se službou podle znalosti Bible v liteře Pavel poté, co byl spasen, sloužil v duchu. V listu Římanům 2,29 (dosl.) Pavel říká: „Ale pravý Žid je ten, kdo je Židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdce, v duchu, nikoli v liteře.“ To naznačuje, že nesmíme sloužit v liteře, ale v duchu. Druhý list Korintským 3,6 o tom říká, že služebníci nové smlouvy jsou služebníci „ne litery, nýbrž Ducha; neboť litera zabíjí, ale Duch obživuje.“

Sloužil s Kristem

Co je opakem služby se samospravedlností? Opakem služby se samospravedlností je služba s Kristem. Když nemáme nebeskou vizi, máme samospravedlnost. Když máme nebeskou vizi, již nemáme samospravedlnost – máme Krista. Tehdy sloužíme s Kristem, nikoliv se samospravedlností.

Sloužil ve víře

Opakem služby se sebevědomím je služba ve víře či s vírou. Člověk, který slouží Bohu, aniž by měl vizi, je člověk, který slouží přirozeně s velkým sebevědomím. Ti, kdo jsou přirozeně silní sami v sobě, nepotřebují víru. Přirozený člověk vlastně nemůže mít víru; místo víry má sebevědomí. Ale když máme vidění, nesloužíme Bohu se sebevědomím, ale s vírou a ve víře.

Sloužil vroucně

Opakem nadšené služby je vroucí služba. Ten, kdo vroucně slouží Bohu, není nadšený sám o sobě, ale je vroucí, vnitřně zapálený v duchu.

Sloužil na základě Pánova vedení

Nyní si musíme položit otázku: „Co je opakem služby Bohu s nějakým záměrem?“ Místo toho, abychom sloužili Bohu s nějakým záměrem, měli bychom sloužit na základě Pánova vedení. Kdykoli děláme něco s nějakým záměrem, chováme se jako politik. Politikové vždy dělají věci s konkrétním záměrem. Čím více jednáme na základě nějakého záměru, tím více politikaříme. Nemáme-li k tomu, abychom šli na konkrétní místo, Pánovo vedení, a přesto tam jdeme s nějakým záměrem, sloužíme přirozeně a nábožensky.

Dejme tomu, že jedete na Dálný východ. Jestliže tam jedete s konkrétním záměrem, jedete tam jako politik. Jestliže se vás někdo zeptá, proč jedete na Dálný východ, měli byste být schopni odpovědět: „Má cesta na Dálný východ vychází z Pánova vedení. Nejedu tam vykonat nějaký konkrétní záměr. Naopak jedu na Dálný východ podle Pánova vedení.“

Je obtížné odlišit vedení od záměru. Možná řeknete, že když máte vedení, máte záměr. I když je tomu tak, nesmíte jednat podle záměru, ale podle vedení. V knize Skutků apoštolů vyšli ti, kteří byli posláni, ale je pro nás obtížné vidět záměr, s kterým vyšli. Vyšli na základě Pánova vedení. Neměli žádný záměr, ale měli Pánovo vedení. Vezměte si například Filipa ve Skutcích 8,26-39. Duch Svatý jej vedl ke kontaktu s etiopským eunuchem (v. 29). Filip neměl nějaký záměr; jednoduše měl Pánovo vedení. Než Filip kontaktoval eunucha, neměl ponětí o tom, co se stane. Jeho kontakt s eunuchem nebyl záměrný; byl na základě Pánova vedení.

NAŠE POTŘEBA VIZE

Potřebujeme vizi a měli bychom se hodně modlit, abychom měli vizi. Nestačí jen se naučit, jak sloužit. Jestliže se pouze naučíme určité věci, to, co se naučíme, se stane něčím tradičním a náboženským. Je dobré se něčemu naučit, ale potřebujeme vidění, které změní to, co jsme se naučili, v něco jiného.

Rád bych vás požádal, abyste se modlili, aby vám Pán dal určité vize. Zaprvé, potřebujeme vizi Krista. My všichni potřebujeme vidět Krista, nejen mít poznání o Kristu. Také potřebujeme vizi církve, vizi Těla, vizi našeho „já“ a vizi světa. Co se týče našeho „já“, potřebujeme vizi našeho „já“, aby nám naše „já“ bylo odhaleno.

Možná máme mnoho znalostí o Kristu, o církvi, o Těle, o našem „já“ a o světě, ale pouhá znalost těchto věcí nic neznamená. Například hříšný člověk může mít mnoho znalostí o evangeliu, a přesto nebýt spasen. Pouze tehdy, když se to, co hříšník zná, stává vizí, bude spasen. Je to vize, nikoliv znalost, která zachraňuje. Člověku může být řečeno, jak je hříšný a jak je jeho srdce zlé, a druzí mohou poukazovat na jeho nedostatky. Ale ani tehdy není usvědčen. O těch věcech ví, ale není spasen, protože ještě nemá vizi. Jednoho

se mu dostane vize, a pod touto vizí je spasen. Stejný princip platí, když slyšíme o Kristu, o církvi, o Těle,

o našem „já“ a o světě. Pouze když máme vizi Krista, církve, Těla, našeho „já“ a světa, budeme mít skutečnost toho, co jsme slyšeli. Jakmile máme skutečnost, máme vysvobození.

ASPEKTY VIZE KRISTA

Nyní pokračujme tím, že se budeme zabývat některými aspekty vize Krista.

Kristus je střed Božího věčného plánu

Potřebujeme vizi Krista, abychom uviděli, že On je střed Božího věčného plánu. Kristus je navíc střed všech věcí, které patří Bohu.

Kristus je ztělesnění trojjediného Boha

Kristus je samo ztělesnění trojjediného Boha (Ko 2,9). To všichni víme, ale vědět je jedna věc a mít vizi Krista jako ztělesnění trojjediného Boha je věc druhá.

Kristus má ve všem první místo

List Koloským 1,15-18 zjevuje, že Kristus musí mít ve všem první místo, prvenství.

Kristus je esence našeho každodenního chození

Potřebujeme jasně uvidět, že Kristus musí být esencí, podstatou, našeho každodenního chození. To znamená, že esencí našeho každodenního chození není pokora, trpělivost, láska, laskavost nebo dobré chování. Esencí všech těchto ctností musí být sám Kristus. Naše pokora musí být Kristus. Naše trpělivost musí být Kristus. Naše láska musí být Kristus. Naše laskavost musí být Kristus. Naše dobré chování musí být Kristus. Potřebujeme uvidět tuto vizi.

Jestliže spatříme tuto vizi Krista, nikdy nebudeme pomáhat druhým k tomu, aby měli pokoru, trpělivost, lásku a laskavost bez Krista. Nikdy jim nebudeme pomáhat k tomu, aby byli dobří bez Krista. Naopak budeme druhým vysluhovat Krista. Budeme druhým svědčit, že Kristus, esence, podstata našeho každodenního chození je pokorou, trpělivostí, láskou, laskavostí a dobrým chováním.

Kristus je skutečnost naší služby

Kristus musí být také skutečností naší služby. Nezáleží na tom, jakou službu konáme nebo jakou službu máme, skutečností této služby musí být Kristus. Neměli bychom druhým vysluhovat vědomosti a formy nebo druhým udílet dary. Místo toho bychom měli druhým vysluhovat Krista.

Není snadné vysluhovat Krista druhým. Zkuste přestat vysluhovat vědomosti, formy a dary. Když to uděláte, možná zjistíte, že nemáte čím sloužit, protože vaše služba je plná vědomostí, forem a darů. Jestliže tyto věci opustíte, možná zjistíte, že nic nezbývá. Žádám vás, abyste si takto ověřili svou službu.

To, že Kristus je skutečností naší služby, zahrnuje i to, že je skutečností evangelia. Když hříšníkům kážeme evangelium, musíme mít Krista jako skutečnost evangelia. To znamená, že bychom neměli pouze kázat evangelium, ale kázat evangelium s Kristem. Kristus je evangelium a měli bychom druhým kázat Krista.

Potřebujeme vizi Krista jako skutečnosti naší služby. Potřebujeme vizi, abychom uviděli, že naše služba musí být plná Krista. Jestliže jdu za nějakým bratrem, abych s ním měl společenství, nesmím mít pouze znalost Slova, ale musím mít Krista jako skutečnost onoho společenství. Znalost Slova je prostředkem, jímž tomuto drahému bratrovi přináším Krista.

Vědomosti, formy a dary by měly být jednoduše prostředky, jimiž se druhým přináší Kristus. Můžeme říci, že tyto věci jsou „balicím papírem“, který se používá při „balení“ Krista jako obsahu. Dejme tomu, že si koupíte diamant. Diamant je v krabičce a krabička je zabalena v papíru. Krabička ani balicí papír nejsou skutečností diamantu, který jste si koupili. Skutečností balicího papíru a krabičky je samotný diamant. Jestliže odeberete balicí papír a krabičku, zůstane vám diamant. Ale když u mnohých dnešních takzvaných služeb odstraníte „balicí papír“ a „krabičku“ učení, forem a darů, nic nezůstane. Nemají žádný „diamant“. Kvůli této situaci znovu říkám, že potřebujeme vizi Krista jako skutečnosti naší služby.

Kristus je vyjádření církevního života

Kristus musí být vyjádřením církevního života. Církevní život není určen pro nic jiného než pro Krista, a církevní život by neměl vyjadřovat nic jiného než Krista. Církev není určena pro vědomosti, formy, dary a způsoby – církev je pouze pro Krista. Církev musí být vyjádřením Krista.

Kristus je středem všech věcí, které se týkají Boha. Kristus je ztělesněním trojjediného Boha. Kristus musí mít ve všem prvenství, první místo. Kristus musí být esencí, podstatou našeho každodenního chození. Kristus musí být skutečností naší služby. Kristus musí být vyjádřením církve. Musíme se modlit, abychom spatřili vizi Krista ve všech těchto aspektech.

ROZDÍL MEZI VIZÍ A POZNÁNÍM

Někteří z nás mohou mít otázku ohledně rozdílu mezi vizí a poznáním. Vize je něco, co nás uchvátí, zatímco poznání je něco, co si musíme zapamatovat.

Když jsem v roce 1958 poprvé přijel do Los Angeles, jeden přítel mě vzal na rozhlednu, abych se podíval na město. Nikdy nezapomenu na svůj dojem z města Los Angeles, když jsem se díval dolů na město. Byl jsem tím pohledem uchvácen. Ale představte si, kdyby mi onen přítel pouze předal nějaké vědomosti o Los Angeles a vyprávěl mi o ulicích a o tom, jak krásné je město v noci. Zakrátko bych zapomněl, co mi vyprávěl. Avšak nikdy nezapomenu na pohled na Los Angeles z rozhledny na kopci. To je znázornění rozdílu mezi tím, když máme vizi, a tím, když máme poznání.

BIBLE SE PRO NÁS STÁVÁ KNIHOU KRISTA

Musíme se modlit, aby nám Pán dal vizi Krista. Veškeré pozná

ní o Kristu, které jsme přijali, musí být převedeno do vize Krista. Musíme uvidět, že Kristus je středem Božího věčného plánu a všeho, co patří Bohu, a že Kristus je ztělesněním trojjediného Boha. Musíme uvidět, že Kristus musí mít ve všem prvenství, že Kristus musí být esencí našeho každodenního chození, že Kristus musí být skutečností naší služby a že Kristus musí být jediným vyjádřením v církevním životě. Jakmile budeme uchváceni touto vizí Krista, ztratíme pohled na všechny ostatní věci. Tehdy budeme mít pouze Krista a již se nebudeme zajímat o pouhé kázání nauk a vědomostí.

Když máme vidění Krista, Bible se pro nás stane knihou Krista. Než jsme spatřili vizi, Bible pro nás nebyla knihou Krista, ale knihou jiných věcí, konkrétně knihou doktrín a nauk. Čtením Bible jsme získali mnoho věcí, ale nezískali jsme Krista. Když však přistupujeme k Bibli poté, co jsme spatřili vizi Krista, co jsme byli uchváceni Kristem a co se zabýváme Kristem, při svém čtení Bible uvidíme Krista a budeme se zajímat pouze o Krista.

Lidé mi říkali, že mluvím příliš o Kristu a že musím být vyvážený a mluvit i o jiných věcech. Těm, kdo to říkají, bych odpověděl: „Bratře, nemluv tak. Ty potřebuješ být vyvážený, protože příliš mluvíš o jiných věcech než o Kristu. Možná mám jen diamant a ukazuji jen diamant, ne balicí papír nebo krabičku, ale ty máš jen balicí papír a krabičku. Neříkej mi, že potřebuji balicí papír a krabičku – ty potřebuješ diamant.“

Protože je tolik náhražek Krista, musíme být obnoveni zpět ke Kristu, a to až „do krajnosti“. Potřebujeme vidění Krista a potřebujeme volat k Pánu: „Pane, dej mi vizi Krista.“

Prejdite do: 
Tagy: