„Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte“ (Ko 2,6). Přijmout Krista je velmi nádherný zážitek; nicméně je to pouze začátek, pouze předzvěst bohatství našeho Krista. Mnozí křesťané touží
prožívat vše, čím Kristus je, a žít Kristem ve všech jednotlivostech. Věříme, že jim tato brožurka pomůže získat zkušenost každodenního žití s Kristem, naším životem (Ko 3,4). Začněme příkladem. Než můžeme vstoupit do uzamčené místnosti, musíme mít klíč a musíme vědět, jak jej použít. Právě tak musíme mít klíč a vědět, jak jej použít, abychom mohli vejít do skutečnosti prožívání veškeré plnosti Krista.
Cílem této brožurky je tento klíč ukázat. Jestliže máme klíč a víme, jak jej používat, zmocnili jsme se tajemství, jak odemknout dveře prožívání veškeré plnosti bohatství Krista, který je naším životem. Tento klíč je tedy nanejvýš důležitý. Velmi závažným novozákonním veršem je 1. list Tesalonickým 5,23: „A sám Bůh pokoje kéž vás celé posvětí a celého vašeho ducha i duši i tělo kéž zachová bez poskvrny až k příchodu našeho Pána Ježíše Krista.“ Člověka tvoří tři složky: duch, duše a tělo. Jsou to tři rozdílné a oddělené části jedné lidské bytosti. Rozlišit tělo od duše je snadné – každý ví, že mezi těmito složkami je rozdíl. Pro křesťany však není snadné rozlišit duši od ducha. Mnozí si vlastně myslí, že duch a duše jsou totožné. Avšak Boží Duch v uvedeném verši svého Slova jasně uvádí, že člověk má tři složky. Ve větě jsou dvě spojky: „ducha i duši i tělo“.
Další verš, který ukazuje na rozdíl mezi duchem a duší, je list Hebreům 4,12: „Neboť slovo Boží je živé a činné, je ostřejší než jakýkoli dvousečný meč; proniká až do rozdělení duše a ducha.“ Duše a duch nejsou jedno, neboť tento verš poukazuje na to, že mohou být rozděleny. Duše je duše a duch je duch; duše musí být od ducha oddělena. Ve vesmíru existují tři různé světy – fyzický, psychický a duchovní – a člověk je schopen komunikace s nimi, protože je tvořen uvedenými třemi složkami. V prvním z těchto světů, ve fyzickém světě, se nachází množství hmotných věcí. S fyzickým světem přicházíme do styku skrze pět smyslů svého fyzického těla: zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Dalším světem je svět duchovní. Je možno mít kontakt s duchovním světem skrze pět tělesných smyslů? Jistěže ne. S duchovním světem můžeme být ve styku pouze pomocí svého ducha. Ve svém duchu máme duchovní smysl, jímž vnímáme Boha.
Existuje ještě svět psychický – svět, který není fyzický ani duchovní. Dejme tomu, že vám někdo dá velkou peněžní částku a vy jste velmi šťastni. Spadá tento pocit štěstí do fyzického, nebo duchovního světa? Štěstí, radost i zármutek patří do psychického světa. Slovo psychika pochází z řeckého slova psyché, které se v Novém zákoně překládá jako duše. Psychika je prostě duševní stránka člověka. Existuje tedy psychický, neboli duševní, svět, v němž se projevuje smutek a radost. Člověk byl stvořen se třemi složkami – duchem (Za 12,1), duší (Jr 38,16 KJV) a tělem (Gn 2,7) – aby mohl být ve styku se třemi různými světy – duchovním, psychickým a fyzickým. Také Duše se skládá ze tří částí. Jednou z těchto částí jsou city (Dt 14,26; Pís 1,7; Mt 26,38). Právě prostřednictvím citů milujeme, toužíme, nenávidíme a radujeme se nebo truchlíme. Další částí duše je mysl (Joz 23,14; Ž 139,14 Kral.; Př 19,2 Kral.). Naše mysl obstarává myšlenky, úvahy, ideje a představy. Třetí částí duše je vůle (Jb 7,15 Kral.; 6,7 Kral.; 1Pa 22,19), skrze niž činíme rozhodnutí. Naše radost či zármutek pocházejí z citů. Když uvažujeme nebo přemýšlíme, užíváme mysl. A když se rozhodujeme něco učinit, působí naše vůle. Mysl, vůle a city jsou tedy tři části duše. Myslí myslíme; vůlí volíme; a city cítíme zalíbení nebo odpor, lásku nebo nenávist. Když vstupujeme do kontaktu s duševním světem, používáme duši, psychickou složku své bytosti. V duchovním světě platí stejný princip. Chceme-li se zmocnit něčeho duchovního, musíme použít ducha.
Dovolte mi znázornění. Dejme tomu, že někdo hovoří. Zvuk jeho hlasu existuje, ale když si zacpete uši a budete se snažit vnímat jeho hlas očima, nepodaří se vám to. Používáte totiž nesprávný orgán. Chcete-li zvuk jeho hlasu uslyšet, musíte použít sluchový orgán. Stejný princip platí pro rozlišování barev. Můžete kolem sebe mít modrou, zelenou, fialovou, červenou a mnoho dalších barev, budete-li jim však naslouchat ušima, nebudete moci ocenit jejich krásu. Barvy zde jsou, ale vy je nevidíte, protože používáte nesprávný orgán. Jak tedy můžeme vstupovat do styku s Bohem? Který orgán použijeme? Především musíme vědět, jakého druhu je Boží podstata. První list Korintským 15,45, 2. list Korintským 3,17, Jan 14,16-20 a Jan 4,24 (ČEP) říkají, že Bůh je Duch. Můžeme s Bohem navázat styk svým fyzickým tělem? Ne! To není správný orgán. Můžeme vejít ve styk s Bohem psychickým orgánem, tedy duší? Ne! To je také nesprávný orgán. Boha můžeme kontaktovat jedině svým duchem, protože Bůh je Duch. Jan 4,24 říká: „Bůh je Duch (ČEP), a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu ….“ To je velmi důležitý verš. První slovo „Duch“ začíná velkým písmenem, neboť se jedná o božského Ducha, samého Boha. Druhé slovo „duch“ se nepíše s velkým písmenem, protože označuje našeho lidského ducha. Bůh je Duch, a my se mu musíme klanět ve svém duchu. Nemůžeme se mu klanět ani s ním být ve styku pomocí duše. Jelikož Bůh je Duch, musíme s ním navazovat styk, klanět se mu a mít s ním společenství ve svém duchu a pomocí svého ducha.
Podívejme se nyní na jiný verš, kde se hovoří o těchto dvou duchách. Jan 3,6 říká: „Co se narodilo z Ducha, je duch.“ Všichni víme, že jsme se znovu narodili, že jsme byli znovuzrozeni, ale co to znamená? Znamená to, že náš duch byl znovu zplozen Božím Duchem. Co se narodilo z Ducha (z Božího Ducha), je duch (lidský duch). Tento verš říká, kde jsme se znovu narodili. Nenarodili jsme se znovu v těle ani v duši, ale v duchu. Když jsme uvěřili v Pána Ježíše jako svého Spasitele, vstoupil do našeho ducha Boží Duch. Duch Svatý oživil našeho ducha a vložil do něj život, čímž jej znovu zplodil. V okamžiku, kdy jsme uvěřili v Pána Ježíše, přišel Duch Svatý s Kristem jako životem, aby oživil a znovu zplodil našeho ducha, a od té doby přebývá v našem duchu (J 4,24; Ř 8,16; 2Tm 4,22; 1K 6,17). Ježíš Kristus přišel na tuto zem a třicet tři a půl roku žil jako člověk. Potom byl ukřižován za naše hříchy; zemřel, byl vzkříšen a stal se Duchem oživujícím (1K 15,45). Druhý list Korintským 3,17 říká, že „Pán [Kristus] je Duch“. Musíme vzdát velkou chválu Kristu, oživujícímu Duchu, za to, že do nás vstoupil. Byli jsme stvořeni jako nádoby, které sestávají z ducha, duše a těla. Kristus jako oživující Duch vstoupil do našeho ducha. Předchozí verše objasnily, že Bůh nyní přebývá v našem duchu. Nezapomínejte však, že Bůh v našem nitru není pouze Bůh, ale že je to Ježíš Kristus. Vše, co je Kristus, vše, co Kristus učinil, a vše, co Kristus získal a čeho dosáhl, je zahrnuto v oživujícím Duchu. Tento oživující Duch vstoupil do našeho ducha a splynul s ním v jednoho ducha (1K 6,17). Chvála Pánu, jsme s ním jeden duch. Víme-li, jak se obrátit k svému duchu, můžeme být ve styku s Kristem. Toto je tajemství! Toto je klíč!
© 2000 Living Stream Ministry