ABRAHAM, POVOLANÝ BOHEM

KAPITOLA PRVNÍObrázok

Význam Božího povolání

Biblické texty: Gn 12,1-3; Ga 3,8

ÚVOD

V této kapitole přistupujeme k nejnádhernější části knihy Genesis, k části pojednávající o tom, jak Bůh povolává (11,10-50,26). Knihu Genesis tvoří padesát kapitol, rozdělených do tří částí. První část (1,1-2,25) informuje o Božím stvoření, druhá (3,1-11,9) popisuje, jak byl člověk sveden a zkažen hadem a třetí se zabývá tím, jak Hospodin povolává. Každá tato část začíná určitými výrazy. První část začíná slovy: „Na počátku stvořil Bůh …“ Druhá část začíná větou: „Nejzchytralejší ze vší polní zvěře … byl had.“ Třetí část je uvedena slovy: „I řekl Hospodin ….“ Vidíme, že v uvedených třech částech se objevují tři pojmenování – Bůh, had a Hospodin (Jahve). Tato tři pojmenování jsou velmi významná. Nejprve Bůh tvořil, nato se připlížil had, aby kazil, a pak přišel Hospodin, aby povolával. Kniha Genesis tedy líčí především tyto tři významné události.

Bible nám zjevuje, že Elóhím, hebrejský výraz pro Boha v 1,1, je titul, který se vztahuje především k aktu Božího stvoření. Titul Hospodin (Jahve) má zase souvislost se vztahem Boha k člověku v oblasti života. Jméno Jahve tvoří část, vlastně základ, onoho úžasného jména Ježíš, neboť jméno Ježíš znamená „spasitel Jahve“. Poněvadž jméno Ježíš obsahuje jméno Jahve, můžeme z toho vyvodit, že Ježíš je novozákonní Jahve, a Jahve je starozákonní Ježíš.

V uvedených třech částech Genesis lze vidět, že Bůh tvořil, had, Satan, kazil a Hospodin (Jahve) povolával. Představuje se nám zde tedy stvoření, pád a povolání. Kterou z těchto událostí máte nejraději? Já mám rád Boží povolání. My jsme nejen ti, kdo byli stvořeni, ale také ti, kdo byli povoláni.

Boží stvoření, zjevení Božího záměru a postupu

Boží stvoření ukazuje na věčný Boží záměr. Věčným Božím záměrem je, aby člověk vyjadřoval Boha a Boží vládu. My, lidský rod, jsme určeni k tomu, abychom vyjadřovali a reprezentovali Boha. To jasně zjevuje 1. kapitola Genesis. V 2. kapitole vidíme, jak Bůh postupuje při naplňování svého božského záměru. Jeho postup je založen na božském životě. Abychom byli schopni naplnit věčný Boží záměr, musí do nás Bůh vpracovat sám sebe a stát se naším životem. V 1. kapitole Genesis se tedy dozvídáme o Božím záměru a v 2. kapitole o postupu, kterým Bůh tento záměr naplní.

Had svedl člověka a přivodil jeho pád

V druhé části (3,1-11,9) vidíme, jak se do příběhu člověka vplížil had, Satan. Had člověka nakazil a přivedl jej k naprostému selhání. Člověk klesal stále hlouběji, až padl úplně na dno. Tehdy se Satan radoval a slavil úspěch. Celý lidský rod se ocitl ve vzpouře proti Bohu. V jistém smyslu se dá říci, že Bůh byl ze země vyhnán.

Hospodin (Jahve) povolává a naplňuje
tak Boží záměr Božím postupem

Přestože Satan, využívající padlého člověka, zdánlivě vytlačil Boha ze země, Bůh je svrchovaným vládcem a žádný útok jej nemůže porazit ani potlačit. Veškerá Satanova snaha je pro něj vynikající příležitostí projevit svou moudrost. Ačkoliv jsem občas litoval toho, že jsem padlou bytostí, většinou jsem se radoval, protože jsem věděl, že jsem vykoupen, znovuzrozen a znovu získán. Díky pádu je náš vztah s Otcem sladší a má hlubší význam, než by tomu bylo, kdyby k pádu nedošlo. Zamyslete se prosím na chvíli a nad svým životem. Myslím, že se rozpláčete. Ne však smutkem, ale milou vzpomínkou na moudrost a milost Božího díla. Až vstoupíme do věčnosti, vybavíme si pomocí svého ducha dobu prožitou na zemi, a naše vzpomínka bude mít sladkou příchuť a bude smysluplná. Bůh je moudrý. Dovolil, aby se vplížil had. Pozoroval jej a jako by si myslel: „Ubohé hádě, copak to děláš? Jen do toho. Čím víc se snažíš, tím víc mi dáváš příležitost, abych projevil svou moudrost. Nu, dělej, co umíš. Snaž se dál, jak můžeš, až se nabažíš a nebudeš už moci pokračovat.“ Nakonec Satan musel přiznat: „Udělal jsem všechno, co jsem mohl. Vyčerpal jsem veškeré své umění, jak člověka srazit ještě hlouběji. Nic víc už udělat nemohu. Jsem v koncích.“ Když Satan dospěl až sem, projevil se Bůh. Nikoliv jako Elóhím, ale jako Hospodin, símě zaslíbené ve verši 3,15. Boha nemůže nic zastavit, nic ho nemůže porazit ani přimět, aby se vzdal svého věčného záměru. Co si předsevzal, to také vykoná. Boha nemůže nic změnit. Každá překážka mu jen umožní ještě více projevit jeho moudrý úradek.

Kdyby Bůh nebyl tak moudrý, byla by kniha Genesis velmi krátká. Má však padesát kapitol, aby v nich mohl Bůh odhalit svou moudrost. Posledních třicet devět a půl kapitoly je konspektem celého Nového zákona. Víte, jak začíná Nový zákon? Začíná slovy: „Kniha původu Ježíše Krista, syna Davidova, syna Abrahamova“ (Mt 1,1). Podle genealogie u Matouše začíná evangelium Abrahamem. Nový zákon začíná Abrahamovým rodokmenem. To odpovídá Genesis 12. Téměř vše, co nacházíme v Novém zákoně, bylo zaseto jako semeno v Genesis. Třicet devět a půl kapitoly, které tvoří třetí část Genesis, je tedy stručným přehledem celého Nového zákona.

Jak jsme již uvedli při jiné příležitosti, Nový zákon začíná zvěstí o království. Když se v Genesis 12 Hospodin rozhodl povolat Abrahama, dal mu zaslíbení, a to bylo oznámením dobré zprávy. Dokazuje to list Galatským 3,8: „Písmo předvídalo, že Bůh ospravedlní pohany na základě víry; dopředu oznámilo Abrahamovi: ‚V tobě budou požehnány všechny národy.‘“ Evangelium nebylo poprvé zvěstováno v Matoušovi, ale v Genesis 12. V evangeliu, které bylo zvěstováno Abrahamovi, je hlavním předmětem národ. Národ znamená království. V následující kapitole uvidíme, že Bůh zaslíbil Abrahamovi, že z něj učiní velký národ. Uvidíme také, že tento národ je Božím královstvím zahrnujícím Izrael jakožto Boží království ve Starém zákoně, církev jakožto Boží království v Novém zákoně, tisícileté království v přicházejícím věku, a také nové nebe a novou zemi. To je království a evangelium království.

List Galatským 3,14 hovoří o požehnání Abrahamovi: „To proto, aby k pohanům přišlo to Abrahamovo požehnání v Kristu Ježíši a abychom skrze víru přijali zaslíbení Ducha.“ Co je to požehnání? Je to Duch. Kdo je Duch? Duch je Ježíš (2K 3,17). Duch je Ježíš, Ježíš je Hospodin a Hospodin je Bůh. Toto požehnání je tedy přímo sám Bůh. Když Bůh oznamoval Abrahamovi své evangelium, zaslíbil, že těm, které povolá, dá sám sebe jako požehnání. Toto požehnání je sám Bůh. Hospodin je Ježíš a Ježíš je Duch, kterého jsme přijali vírou v Krista. To je evangelium. Zapamatujte si, že Genesis je kniha, která nám předkládá shrnutí celého Nového zákona. Jak velice musíme ctít Boha za jeho svrchovanou moudrost!

Uvedený dlouhý oddíl Genesis popisuje životy pouhých tří osob – Abrahama, Izáka a Jákoba. Když se Bůh ukázal Mojžíšovi, řekl: „Já jsem Bůh tvého otce, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův“ (Ex 3,6). Jak později uvidíme, je zde jasná souvislost s trojjediným Bohem. Nový zákon je prostě vlastním životopisem trojjediného Boha Otce v Abrahamovi, Syna v Izákovi a Ducha v Jákobovi. Někdo se možná zeptá na Josefa. Jak ještě uvidíme, Josef nestojí samostatně stranou; je součástí Jákoba. Celý příběh povolaných v Genesis je příběhem těchto tří osob, a celý Nový zákon je záznamem o Boží Trojici, Otci, Synu a Duchu, kterou prožívají ve své zkušenosti všichni novozákonní věřící.

VÝZNAM BOŽÍHO POVOLÁNÍ

Nový začátek z Boha

Nyní je třeba, abychom se zamysleli nad smyslem a významem Božího povolání. Zaprvé, Boží povolání bylo novým začátkem. Když Bůh stvořil člověka, znamenalo to začátek. Člověk však byl sveden a zkažen. Člověk, kterého Bůh stvořil pro sebe, padl a Boha opustil. Bůh se tedy rozhodl člověka povolat, aby mohl mít s padlým člověkem nový začátek. My všichni jsme dostali nový začátek. Děkuji Bohu, že po necelých dvaceti letech života ve starém stvoření jsem přijal nový začátek. Boží povolání je nový začátek, který připravil sám Bůh. Bůh se člověka nevzdal. Rozhodl se naopak člověka povolat a tak vytvořit nový začátek.

Člověk, kterého Bůh povolal, byl Abraham. V Adamovi Bůh nestvořil jednotlivce, ale souhrnného člověka. V Abrahamovi v jistém smyslu Bůh povolal souhrnného člověka, ale v jiném smyslu v něm povolal jednotlivce. Ačkoliv všichni Adamovi potomci byli stvořeni v Adamovi, nelze říci, že v Abrahamovi byli povoláni všichni Abrahamovi potomci. Zdánlivě to tak vypadá, ale ve skutečnosti tomu tak není, protože podle listu Římanům 9,7-8 ne všichni, kteří jsou z Abrahama, jsou Boží děti. To, že se člověk narodil jako Žid, ještě neznamená, že má nový začátek s Bohem. I ti, kteří se narodili jako Židé, potřebují nový začátek. Ať jsme Židé či pohané, Abrahamovými syny jsme, pokud máme nový začátek (Ga 3,7). Většina z nás nejsou Židé, ale všichni jsme syny Abrahamovými vírou v Krista. Jsme Abrahamovi synové, protože máme nový začátek. Když Bůh povolal Abrahama, dal tak nový začátek, a my všichni jsme do tohoto nového začátku vstoupili vírou. Pokaždé když hovoříte o Božím povolání, musíte si uvědomit, že Boží povolání znamená nový začátek. Nikdy nezapomenu na ono odpoledne roku 1925, kdy mě Bůh povolal. Ihned jsem získal nový začátek a celý můj život, má bytost a mé myšlení se změnily. To je Boží povolání.

Nahrazení rodu

V Božím povolání je novým začátkem Boha s člověkem nahrazení rodu. To, že Bůh povolal Abrahama, znamená, že se Bůh vzdal Adamova rodu a zvolil si Abrahama a jeho potomstvo jako nový rod, aby se stali Božím lidem, který naplní věčný Boží záměr. To bylo nahrazení rodu, nahrazení stvořeného Adamova rodu povolaným rodem Abrahamovým (12,2-3; Ga 3,7-9.14; Ř 4,16-17). Říkáme-li, že povolání od Boha je nový začátek, musíme také chápat, že tento nový začátek znamená změnu rodu. My všichni jsme byli převedeni ze starého, stvořeného, rodu do nového, povolaného, rodu. Ačkoliv jsme se narodili jako příslušníci určitého rodu, ve chvíli, kdy jsme byli povoláni, jsme byli přeneseni do jiného rodu, do nového rodu povolaných.

Nahrazení života

Nahrazení rodu při Božím povolání je vlastně nahrazení života. Můžete směle tvrdit, že jste absolvovali nahrazení rodu, avšak můžete totéž říci o životě? Ačkoliv jsme již byli převedeni do jiného rodu, nahrazování života u nás ještě probíhá. Neměl bych odvahu tvrdit, že u mě došlo k úplnému nahrazení života. Nemohu však ani říci, že u mě k žádnému nahrazení života nedošlo. Do určité míry u mě nahrazení života nastalo, ale tento proces ještě není u konce. Všichni se nacházíme ve stadiu, kdy dochází k postupnému nahrazování života.

Všichni potřebujeme vnitřní nahrazení života. I když u nás již došlo k nahrazení rodu, musí ještě dojít k nahrazení života uvnitř nás. Pokud k tomuto vnitřnímu nahrazení života nedojde, budeme na tom stejně jako padlý rod. Kdybychom byli pouze přeneseni z jednoho postavení do druhého, z hlediska života zůstaneme vlastně stejní. Pouhá změna postavení nemůže naplnit Boží záměr, který je v našem povolání. Musí dojít i k nahrazení života.

Nahrazení života znamená přenesení ze života Adamova do života Kristova. Je to nahrazení života starého stvoření životem stvoření nového. V důsledku pádu člověka se veškeré původní Boží stvoření stalo starým stvořením, které již není schopno naplnit Boží záměr. Bůh tedy potřebuje nové stvoření, stvoření se silnějším a mnohem lepším životem, než byl stvořený život Adamův. Tímto silnějším životem je nestvořený život z Boha, život Kristův. Nahrazení života při Božím povolání je přenesením z padlého života starého stvoření do silnějšího a lepšího života stvoření nového.

Viditelný na povolaných

Význam Božího povolání je jasně vidět u těch, které Bůh povolal. U Abrahama, Izáka a Jákoba a u novozákonních věřících pozorujeme nový začátek z Boha, nahrazení rodu a nahrazení života. Jejich život vidíme jako jasný obraz významu Božího povolání.

U ABRAHAMA

Obraz vykreslený v postavě Abrahama je velmi zřetelný. Abraham měl nový začátek, proběhlo u něj nahrazení rodu i nahrazení života, což bylo velmi nelehké jak pro Abrahama, tak pro Boha. Ačkoliv nový začátek a nahrazení rodu u Abrahama nastaly bezprostředně v době, kdy byl povolán, nahrazení života v něm probíhalo roky. Trvalo několik desetiletí, a ani pak v něm ještě nebylo dokončeno.

Nejprve spoléhal na Elíezera

Když Bůh povolal Abrahama ze zkažené země, neměl Abraham žádné syny, žádné následníky. Bůh byl svrchovaným pánem této situace. Nedovolil, aby Abraham měl syna, dokud u něj nedojde k nahrazení rodu. Abraham byl tedy bezdětný a spoléhal na to, že majetek připadne Elíezerovi, služebníku, který patřil k jeho domu. Proto Pánu řekl: „,Panovníku Hospodine, co mi chceš dát? Jsem stále bezdětný. Nárok na můj dům bude mít damašský Elíezer.‘ Abram dále řekl: ,Ach, nedopřáls mi potomka. To má být mým dědicem správce mého domu?‘“ (15,2-3;). Abraham mluvil o Elíezerovi jako o „synu podle vlastnictví svého domu“ (hebr.) a myslel, že bude jeho dědicem. Abraham byl plný přirozenosti, stejně jako my dnes. Dostal zaslíbení, ale vyložil si je velmi přirozeně. Bůh však Elíezera odmítl a řekl Abrahamovi: „Ten tvým dědicem nebude. Tvým dědicem bude ten, který vzejde z tvého lůna“ (15,4). Bůh řekl, že Elíezer není ten, kdo byl Abrahamovi zaslíben. Abrahamovým dědicem bude jeho vlastní potomek narozený ze Sáry.

Pak zplodil Izmaela z vlastní síly

Bůh odmítl Elíezera jako dědice, a proto se Abraham na radu Sáry rozhodl uplatnit vlastní sílu a mít syna s Hagar, aby se naplnilo Boží zaslíbení. Zplodil Izmaela. Tento plán navrhla Abrahamova manželka a nakonec to byla ona, kdo jeho výsledkem trpěl. To, že Sára měla těžkosti, bylo Boží řízení. Na jedné straně Sářin návrh, aby měl Abraham syna s Hagar, pocházel z tělesnosti. Na druhé straně její příkaz, aby byl Izmael vyhnán, byl Božím řízením. Vyzvala Abrahama, aby Izmaela, který se narodil z otrokyně, zapudil (21,9-10). Toto přání způsobilo Abrahamovi velký žal a velmi ho trápilo. Tehdy zasáhl Bůh a řekl Abrahamovi: „Netrap se pro chlapce a pro tu otrokyni; poslechni Sáru ve všem, co ti říká, neboť tvé potomstvo bude povoláno z Izáka“ (21,12). To znamenalo, že Bůh chtěl, aby Abraham Izmaela opustil, protože Izmael nebyl tím, kdo měl zdědit zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi. Jeho dědicem měl být Izák. Všichni si musíme uvědomit, že nic z našeho přirozeného života nesmí bránit Božímu povolání. Nahrazení rodu nestačí. Potřebujeme úplné nahrazení života.

Změna jména a obřízka těla

Nejprve Bůh zaslíbil Abrahamovi potomstvo, které zdědí zemi (12,7; 13,15-16). Později Bůh Abrahamovi sdělil, že jeho dědicem nebude Elíezer, ale ten, který vzejde z Abrahama, a potvrdil tak svůj slib, že Abraham bude mít vlastní potomstvo (15,2-5). Nato se Abraham pokusil naplnit Boží zaslíbení ze své přirozené síly a zplodil Izmaela. To vedlo Boha k tomu, aby se Abrahamovi ukázal a řekl: „Já jsem Bůh všemohoucí, choď stále přede mnou, buď bezúhonný!“ (17,1). Jako by mu chtěl říci: „To, co jsi udělal tím, že jsi zplodil Izmaela, nepovažuji za dokonalé. Proto tě musím proměnit. Tvé jméno Abram, které znamená ,Otec je vznešený‘, se nyní změní na Abraham, ,Otec mnohých národů‘ (17,5 kral.). Proto také musíš být obřezán (17,10-14), aby byla odstraněna tvá přirozená síla, abych já mohl přijít a splnit své zaslíbení a abys ty mohl být nadmíru plodný.“ Bůh tak zaslíbil Abrahamovi, že jej učiní velkým otcem, otcem mnohých národů. To znamenalo, že Abraham bude nejen otcem svých pokrevních potomků, ale také otcem na základě víry pro novozákonní věřící (Ř 4,16-17). My křesťané jsme se stali Abrahamovými potomky vírou v Krista. Ačkoliv pocházíme z Adamova rodu, narodili jsme se znovu do rodu Abrahamova.

Zplození Izáka silou Boží milosti

V době, kdy Bůh změnil Abrahamovi jméno a přikázal mu obřízku, Bůh řekl: „Ale svoji smlouvu ustavím s Izákem, kterého ti porodí Sára příštího roku v tomto čase“ (17,21). Zde vidíme, že Bůh učinil ujednání a určil dobu, kdy se narodí Izák. To se objevuje i ve verši 18,14 (kral.), kde Pán říká: „K času určitému navrátím se k tobě vedlé času života, a Sára bude míti syna.“ Onen určitý čas, čas určený k narození Izáka, byl „čas života“. Výraz „čas života“ má velký význam. Slovo „život“ v tomto výrazu je stejné hebrejské slovo, které ve verši 2,9 označuje strom života. Doba, kdy se měl narodit Izák, byla „časem života“. To se odehrálo, až když byl Abraham obřezán. Z toho vyplývá, že „čas života“, kdy Kristus pro nás bude život, nám nastane, až bude odstraněna naše přirozená síla.

Až odumře síla jeho těla

Izák se narodil teprve tehdy, až byli Abraham i Sára zcela umrtveni. Sářino lůno bylo odumřelé a Abrahamovo tělo bylo umrtvené (Ř 4,18-19). To, co měl (Elíezer), i to, co si chtěl uchovat (Izmael), bylo zavrženo, a tělesné schopnosti mu vyprchaly. Co tedy mohl dělat? Možná, že si Abraham se Sárou smutně povídali. Abraham možná Sáře řekl: „Milá Sáro, ty už přece nemůžeš mít děti.“ A Sára mu možná odvětila: „A ty Abrahame, podívej, jak jsi starý.“ Oba již byli odumřelí. Sára pak možná pokračovala: „Elíezer je dobrý, ale Bůh ho odmítl.“ A Abraham mohl dodat: „Izmael je ještě lepší, ale ani jeho Bůh nechce. Elíezer nebyl přijat a Izmael byl odmítnut, tady jsme bezmocní. Co si teď máme počít?“ Když však nastal „čas života“, těmto dvěma mrtvým lidem se jakoby silou vzkříšení narodil Izák. Doba tohoto narození je „časem života“. Duchovně vzato je narození Izáka zrozením života.

Z Hospodinova navštívení

Izák se narodil díky Hospodinovu navštívení, díky Pánovu příchodu (18,14). Izákovo narození nebylo jen narozením člověka. V tomto narození byl obsažen příchod Hospodina, protože Pán řekl, že se v určitém čase vrátí; tehdy se narodí Izák a bude to „čas života“. Když zmizela Abrahamova přirozená síla, Hospodin způsobil, že se v „čase života“ narodil Izák. To bylo nahrazení života. Vše, co pochází z přirozeného života, musí pryč. Vymizet musí dokonce i schopnost zplodit dítě. V Boží ekonomii nemá místa nic z našeho přirozeného života či našeho já. Vše přirozené musí být odstraněno až do té míry, že jsme vyřízení, mrtví a nicotní. Teprve když jsme v koncích, začne působit Hospodin. Tento Hospodinův nástup znamená život. To je „Izák“. Narození Izáka je Hospodinův příchod. Znamená život, znamená nový začátek a nahrazení života. Takový je význam Božího povolání.

Je dobře si uvědomit, že my všichni jsme byli povoláni a dostali jsme nový začátek a proběhlo u nás nahrazení rodu. Všichni bychom však měli uznat, že nahrazení života u nás dosud probíhá. Někteří z nás možná ještě lpí na Elíezerovi, někteří se chtějí držet Izmaela a další byli zcela zklamáni. Jiní však dospěli do „času života“. V jejich případě se „narodil Izák“. U některých z nás se začal projevovat Hospodinův příchod, Hospodinovo navštívení. To je nahrazení života. Všichni takové nahrazení potřebujeme.

Musíme zapomenout povrchní a přirozená (nezjevená) učení, jako je například učení o tom, že se máme polepšit a chovat slušně. Zde nejde o chování, ale o nahrazení života. U nás všech musí dojít nejen k nahrazení rodu, ale i k nahrazení života.

Když byl Abraham povolán, aby opustil zkaženou zemi, neměl žádného syna. Zestárl a stále ještě neměl syna. Proto vložil svou naději do Elíezera, syna podle vlastnictví. Bůh Elíezera odmítl. Pak Abraham uplatnil svou přirozenou sílu a zplodil Izmaela, kterého miloval a chtěl mít u sebe. Bůh jej však nepřijal. Zaslíbený syn se měl narodit na základě působení Hospodina, ze síly Boží milosti a v předem určený čas. Když určený čas nadešel, Hospodin navštívil Sáru a z ní se narodil Izák. V jistém smyslu Hospodin vešel do Sáry a ze Sáry vyšel Izák. Tento čas byl „čas života“. Bylo to naprosté nahrazení života.

U IZÁKA

V jistém smyslu slova u Izáka k nahrazení života došlo, ale nahrazení nebylo úplně dokončeno. Víme to ze skutečnosti, že Izák zplodil Ezaua, kterého Bůh nenáviděl (Ř 9,13). Znamená to, že v Izákovi stále ještě přetrvával přirozený život. Můžeme tedy říci, že u Izáka neproběhlo nahrazení života důkladně. To se stalo u Jákoba.

U JÁKOBA

Nejprve byl Jákob Podvodník

Zpočátku byl Jákob člověkem, který získával výhody na úkor druhých. Jméno Jákob znamená „úskočný“, „podvodník“. Podvádět znamená získávat postavení nebo majetek druhých lidí nekalým způsobem. Jákob tajně kradl. Kradl například svému strýci Lábanovi. Lában si myslel, že mu Jákob pomáhá opatrovat dobytek, ale Jákob si přitom nakradl vlastní stádo. To je jen jeden příklad Jákobových podvodů. Zpočátku u Jákoba vůbec nelze vidět nahrazení života.

Proměna v Izraele neboli Zápasí Bůh

Bůh věděl, jak s Jákobem naložit. Proměnil Jákoba, podvodníka, v toho, kdo zápasil jako kníže a obstál, a dal mu jméno Zápasí Bůh. Ačkoliv trvalo dlouho, než toho Bůh dosáhl, jednou přišel čas, kdy Jákobovi sdělil, že se jeho jméno mění (32,29). Od té chvíle se Jákob jmenoval Izrael. Bůh jednal stejně jako v případě Abrahamově: změnil jeho jméno i jeho sílu. Když se Bůh rozhodl Jákoba zlomit, byl Jákob skutečný podvodník a řevnivý sok. Zápasil dokonce s Bohem. Jeho přirozená síla byla tak velká, že i pro Boha bylo nelehké jej přemoci. Jákobovi bychom se neměli smát. Jsme stejní, jako byl on. Jsme tak silní, že i pro Boha je těžké si nás podmanit. Když se Bůh rozhodne, že nás zlomí, začneme s ním zápasit. Bůh si nás podmaňuje jen obtížně, ale nakonec nás přemůže. Jákobův odpor nakonec Boha přinutil, aby se dotkl jeho kyčelního kloubu, nejsilnější části těla. Od té doby Jákob kulhal, ale zároveň se z podvodníka stal Boží kníže. Po zbytek života již nikdy nekradl. Jeho ruce, které kradly, se proměnily v ruce, které žehnají. Již neintrikoval, jen žehnal. Pozvedal ruce k požehnání každému, kdo k němu přišel. Požehnal dokonce faraónovi, nejmocnějšímu panovníkovi té doby (47,7.10). Úskočný člověk se stal člověkem, který žehná. Takové to je, když zápasí Bůh. Zde vidíme úplné nahrazení rodu a úplné nahrazení života. Takové je Boží povolání. Boží povolání začalo v Genesis 12,1 a potrvá až do příchodu nového Jeruzaléma. Všichni podvodníci budou přinuceni přestat a stanou se Božími knížaty. Přijde nový Jeruzalém, nejen jako nahrazení rodu, ale také jako nahrazení života.

U VĚŘÍCÍCH

Počíná znovuzrozením

Stejnou zkušenost mají v podstatě i dnešní věřící. U nich začíná nahrazení života znovuzrozením (J 3,3.5). Poté co jsme se znovu narodili, začíná u nás probíhat proces nahrazení života.

Uskutečňuje se zážitkem duchovní obřízky

U věřících dochází k nahrazení života skrze prožitek obřízky, která spočívá v odstranění hříšného těla (Ko 2,11; Ga 5,24). Dnes nás obřezává Bůh a toto obřezávání je dlouhodobé. Jsem přesvědčen, že mnozí z nás se ještě nacházejí pod Boží obřezávající rukou. Možná že ještě lpíte na své tělesné síle či na svém přirozeném člověku. Pak je třeba, aby přišel Bůh a tuto část odřízl, neboli obřezal. Všichni jsme tedy obřezáváni. Jinými slovy, probíhá u nás proces proměny.

Dovrší se při vzkříšení a přetvoření našeho těla

Nahrazení života bude zcela dokončeno, až se vrátí Pán. Tehdy bude naše tělo zcela vykoupeno a přetvořeno (Ř 8,23; F 3,21). Tehdy budeme těmi, kdo byli povoláni, a to nejen v nahrazení rodu, ale i v úplném nahrazení života. Tehdy se budeme těšit ze všech požehnání, která Bůh zaslíbil našemu otci Abrahamovi. To je Boží povolání. Boží povolání není určeno Abrahamovým pokrevním potomkům. Je určeno těm, kdo následují Abrahama opřeni o víru, kterou dostali, žijí podle Boha a v Bohu a zakoušejí nahrazování života Božím působením. Tento proces způsobí, že se staneme zcela jinými lidmi, lidmi Božího povolání. Pak budeme užívat veškerých požehnání, která Bůh zaslíbil. Bůh zaslíbil Abrahamovi všechna požehnání novozákonního evangelia, na nichž budeme mít všichni účast svou vírou v Krista.

 

© 2000 Living Stream Ministry
Prvé vydanie -- august 2000

Prejdite do: