Bůh se vtělil, aby byl naším Vykupitelem a naším životem
Čtení z Písma: J 1,1.14.16.17.29; 3,14-15; 12,24; 1,12-13
Dvě Kristovy služby
Nový zákon nám zjevuje, že Kristus vykonal dva hlavní kroky. Tím prvním bylo Jeho vtělení, které Mu otevřelo cestu, aby naplnil svou pozemskou službu. Svou pozemskou službu dokončil, když dokonal vykoupení na kříži. Druhým krokem bylo Jeho vzkříšení a nanebevstoupení, při němž začal svou nebeskou službu. Těmito dvěma službami, svou pozemskou a svou nebeskou službou, Kristus uskutečnil své božské poslání. Vidět Jeho pozemskou službu je snadné, ale Jeho nebeská služba je skrytá. Nicméně bez ní Kristus nemůže naplnit Boží věčný záměr, jímž je mít církev jako Kristovo Tělo.
Dokonání vykoupení přivedlo padlé lidstvo zpět k Bohu. Jakmile však byla tato pozemská služba dokončena, Kristus musel ještě vybudovat své Tělo a dát vznik církvi, aby se mohl uskutečnit Boží záměr. Tato nebeská služba, která je mnohem větší a významnější než Jeho pozemská služba, je nám odhalena v Pavlových spisech.
Pavlova doplňující služba
V listu Koloským 1,25 nám Pavel říká, že jeho služba byla doplnit Boží slovo. Kdyby v Novém zákoně chybělo čtrnáct Pavlových listů, božské zjevení by nebylo úplné. Z jeho spisů, a pouze z jeho spisů, se dozvídáme následující:
(1) Kristus žije v nás. On musí být naším životem a my musíme být Jeho žitím.
(2) Kristus je všezahrnující. On je ztělesnění a tajemství Boha, skutečnost všeho pozitivního, náš život a utvářející složka nového člověka.
(3) Kristus je Hlava a církev je Jeho Tělo.
Žádné jiné knihy v Bibli nám neříkají, že církev je Tělo Kristovo, že toto Tělo je středem Božího věčného záměru a že Božím záměrem není pouze vykoupit Jeho padlý lid, ale také je znovuzrodit a učinit je Tělem Kristovým, které vyjadřuje Krista. Toto zjevení dané Pavlovi přivedlo Boží slovo k úplnosti.
Potřeba opravné služby
Po období Pavla, jehož spisy byly dokončeny kolem roku 66, se vplížily odchylné nauky, aby poškodily církev. Během čtvrt století po Pavlově smrti Satan záludně zavedl falešné nauky o Kristově Osobě i o církvi. Objevily se hereze, které tvrdily, že Kristus nebyl Bůh, že nebyl Boží Syn a že dokonce nepřišel v těle.
Apoštol Jan začal psát své knihy kolem roku 90, aby čelil těmto herezím. Jednou knihou bylo jeho evangelium, tři knihy byly listy a poslední knihou bylo Zjevení. Jak budeme tyto spisy studovat, uvidíme, že Jan opravoval to, co bylo poškozeno. Pavel zjevení v Bibli doplnil, ale zanedlouho bylo poškozeno. Po doplňující službě tedy bylo zapotřebí opravné služby. Bible končí těmito dvěma službami. Povšimněte si, že Janovými spisy jsou zakončena evangelia; Janovo evangelium bylo napsáno jako poslední. Dále jsou Janovy tři listy zakončením listů. A konečně Janovo Zjevení přivádí ke konci Nový zákon a dokonce i celou Bibli.
Bez Pavlovy a Janovy služby by tedy Bible neměla závěr. Jejich hlavním cílem je dále zjevit Kristovu nebeskou službu. V jejich spisech můžeme vidět, co nyní Kristus koná v nebesích. Ano, někdy odkazují na Kristovu pozemskou službu, ale především se zabývají vykonáváním Jeho nebeské služby.
Mám-li potrhané sako, musí být spraveno. Spravená část bude dokonce silnější než původní látka. Tak tomu bylo s Janovými spisy. Pavel psal důrazně o církvi jako o Tělu Kristovu. Avšak Jan byl ještě důraznější. Popsal církve jako svícny, které se nakonec dovrší v Novém Jeruzalémě. Oč silnější je město než Tělo!
Tímto poselstvím zahájíme řadu o Janově opravné službě. Naší první knihou bude Janovo evangelium.
Janovo evangelium, ačkoli má jedenadvacet kapitol, tvoří pouze dva hlavní úseky. Kapitoly jedna až dvanáct tvoří první úsek, kapitola třináct stojí uprostřed a nepatří do prvního ani do druhého úseku a kapitoly čtrnáct až dvacet jedna tvoří druhý úsek.
Bůh se vtělil
První úsek představuje Krista jako Boha. Vůbec první verš říká: „Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh.“ To Slovo bylo nejen u Boha; to Slovo bylo Bůh. Chci se vás zeptat: Je Kristus Boží Syn, nebo sám Bůh? Tento problém vyvstává již v Janovi 1; verš 18 o Něm mluví jako o „jednorozeném Synu“. Ve verši 1,1 je Kristus Bůh; ve verši 1,18 je Kristus Boží Syn. Nechám vás o této otázce přemýšlet.
Verš 14 dále o Slovu říká: „A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi… plný milosti a pravdy.“ Bůh se stal tělem! Není divu, že Pavel říká: „Veliké je tajemství zbožnosti“ (1Tm 3,16)! Bůh se zjevil v těle. Ježíš Nazaretský nebyl nic menšího než Bůh. Byl vtělený Bůh. List Hebrejům 13,8 nám říká: „ Ježíš Kristus je tentýž včera i dnes, i na věky.“ V minulé věčnosti však Kristus nebyl člověkem. „Na počátku“ (J 1,1) znamená v minulé věčnosti. Tehdy byl Bohem, ale nikoli člověkem. Avšak nastal den, kdy se vtělil. Při vtělení na sebe vzal jinou formu. Nedošlo k žádné změně v Jeho božské přirozenosti; změnila se pouze Jeho vnější podoba. Existoval ve způsobu Božím, „ale sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem“ (Fp 2,6-7).
Přinesl člověku milost a skutečnost
Za jakým účelem se Kristus stal člověkem? Kvůli tomu, aby k nám mohla přijít milost a skutečnost (J 1,14). Co je skutečnost? Všechno ve vesmíru je marnost. Kromě Boha nic není skutečné. Bez Něho je všechno, co máme, marné. Bůh přišel prostřednictvím vtělení, aby byl naší skutečností.
Co je milost? Vtělené Slovo bylo „plné milosti“. Verš 17 (dosl.) nám dále říká: „Neboť zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a skutečnost přišla skrze Ježíše Krista.“ Mnozí křesťané považují za Boží milost hmotné požehnání. Z tohoto verše je však jasné, že před příchodem Pána Ježíše milost člověku nebyla dostupná. Ve Starém zákoně mohlo být hmotné požehnání, ale nebyla milost. Když se Bůh stal člověkem, přišla milost. Milost je Bůh jako naše potěšení. Když Ho přijímáme, máme skutečnost. Tato skutečnost se stává naším potěšením, což je milost. Milost je sám Bůh jako náš život, naše světlo, naše svatost a naše spravedlnost. Těšit se z Boha takto všeobsažně znamená těšit se z milosti. Než přišel Kristus, takové potěšení z Boha nebylo možné. Nyní, když se vtělil, může být člověku skutečností a milostí.
Verš 16 říká: „Neboť z jeho plnosti jsme všichni přijali, a to milost za milostí.“ Přijali jsme z Jeho plnosti. To v sobě zahrnuje bezpočet věcí: radost, útěchu, pokoj, odpočinek, odpuštění, vykoupení, spravedlnost, trpělivost, svatost, moc, světlo, zrak atd. Sami o sobě nic z toho nemáme. Nemáme trpělivost. Nejsme poddajní. Vše, co máme, je negativní – hříchy, slabosti a nedostatky. Bible říká, aby se ženy podřizovaly svým mužům (Ef 5,22) a aby muži milovali své ženy (v. 25). Kdo dokáže toto slovo naplnit? Ženy se nepodřizují a muži nemilují. Ale podřízenost i láska jsou zahrnuty v plnosti, kterou jsme přijali od Krista. Přijali jsme z Jeho plnosti, milost za milostí!
Tři Kristovy formy
Existují tři hlavní problémy, které musí být vyřešeny. Jak mohou být odstraněny naše hříchy? Jak může být zahlazen Satan? Jak se Boží život může stát naším životem?
Tyto problémy jsou plně vyřešeny v prvních dvanácti kapitolách Janova evangelia. Kristus je vykreslen třemi různými způsoby. Tyto tři obrazy vykreslují tři různé aspekty Jeho smrti.
Beránek
V Janovi 1,29 je Kristus „Beránek Boží, který snímá hřích světa.“ Kristus zemřel nejprve jako vykupující Beránek. Na kříži zemřel za naše hříchy a vykoupil nás svou krví. Jeho smrt odstranila naše hříchy.
Bronzový had
V Janovi 3,14 Pán mluví o sobě a říká nám: „A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka.“ Když byl Kristus vyvýšen na kříži, v Božích očích byl ve formě bronzového hada, tj. v podobnosti těla hříchu (Ř 8,3). Proč byl právě v této formě? „Aby skrze smrt zahladil toho, kdo má vládu nad smrtí, totiž Ďábla“ (He 2,14). Smrtí kříže odsoudil a zahladil Satana. Křesťané oceňují, že Kristus za nás zemřel jako Beránek Boží, ale málokteří někdy slyšeli, že zemřel také ve formě bronzového hada.
Příběh o bronzovém hadu je vylíčen v Numeri 21,5-9. Jsou tam popsány dva druhy hadů. Tím prvním byli ohniví hadi, kteří kousali a otrávili syny Izraele, což byl trest za jejich stížnosti. Tím druhým byl bronzový had, jehož Mojžíš udělal na Hospodinův příkaz a umístil na žerď; každý, kdo byl uštknut a podíval se na bronzového hada, byl uzdraven.
Kristus byl jako onen bronzový had. Byl vyvýšen na kříži, aby „každý, kdo v něho věří, měl život věčný“ (J 3,15). Protože Ďábel byl odsouzen a zahlazen Kristovou smrtí, můžeme mít věčný život tím, že v Krista uvěříme.
Pšeničné zrno
V Janovi 12,24 se Pán připodobnil k pšeničnému zrnu. „Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.“ Kristus zemřel ve formě pšeničného zrna, aby uvolnil božský život a udělil jej nám. Původně je život pouze v jediném zrnu. Ale skrze smrt je život v tomto zrnu uvolněn a vložen do mnoha zrn. My jsme ta pšeničná zrna!
Kristus, který je nám dostupný
Poznali jste tyto tři aspekty Kristovy smrti? Díky všem třem aspektům můžeme přijmout Krista. Byli jsme hříšníci, pod temnou mocí Satana a bez božského života. Skrze svou smrt Kristus jako Beránek sňal naše hříchy, jako bronzový had zahladil Satana, jako pšeničné zrno do nás vložil božský život. Naše hříchy jsou pryč! Ďábel je zahlazen! Boží život v Kristu je nám dostupný! Již neexistuje překážka, která by nám bránila přijmout všechny Boží věci. Skrze Kristovu krev máme smělou důvěru vstupovat do velesvatyně, abychom přijali milosrdenství a milost ku pomoci v pravý čas.
Cokoli z Krista potřebujete, můžete to přijmout. Jestliže právě teď potřebujete osvěžení, můžete se k Němu obrátit a vyhlásit: „Haleluja! Mé hříchy byly odstraněny, Ďábel byl zahlazen a život mi byl udělen!“ Budete osvěženi Kristem! Když se mě zeptáte, co potřebuji, odpovím, že právě teď potřebuji správná slova. Zatímco promlouvám, vzhlížím k Pánu, že dodá mým slovům moc, dopad a schopnost vyjádření. Potřebuji čerstvé, okamžité slovo, abych vás získal pro Pána. Zatímco promlouvám, modlím se: „Pane, získej Skandinávii! Získej Švédsko! Norsko! Dánsko! Finsko!“ Po tom hladovím! Potřebuji, aby Pán ukojil můj hlad! I váš hlad a žízeň mohou být ukojeny. Jestliže hladovíte po Kristu, ukazuje to, že o Něj usilujete. Jak je možné, že o Něj můžete usilovat? Je to díky tomu, že na kříži sňal vaše hříchy a zahladil Satana. Ďábel je pod vašima nohama. Hříchy a Satan jsou z negativní strany; z pozitivní strany vám byl udělen božský život, který z vás učinil Boží dítě.
Zrna pro chléb
Jan 1,12-13 zjevuje, že jsme Boží děti. „Těm však, kteří ho přijali, dal pravomoc stát se Božími dětmi, těm, kteří věří v jeho jméno. Ti se nenarodili z krve ani z vůle těla ani z vůle muže, nýbrž z Boha.“ Jak je možné, že my, lidské bytosti, můžeme být Božími dětmi? Je to tím, že do nás vstoupil Boží život. To se stalo díky tomu, že pšeničné zrno padlo do země a zemřelo. Život v tom zrnu byl uvolněn do mnoha zrn. My jsme ta mnohá zrna, Boží děti, které mají Jeho život.
K čemu jsou pšeničná zrna? K výrobě chleba. My, kteří jsme mnozí, jsme jeden chléb, jedno Tělo (1K 10,17). Mnozí synové Boží jsou údy Krista, aby měl živé Tělo.
Oprava škod
To, čím jsme se zabývali v tomto poselství, je součástí Janovy opravné služby. Dokonce i v naší době naprostá většina křesťanů téměř úplně přehlíží mnoho zrn, které mají božský život, aby Kristus mohl mít Tělo. Tato položka byla poškozena. Do toho vkročil Jan, aby škodu opravil. Ostatní evangelia se tím nezabývají. Je to právě Janovo evangelium, které nám říká, že náš Kristus byl Bůh, že se stal člověkem, aby nám přinesl skutečnost a milost, že abychom Ho mohli přijmout, zemřel za nás na kříži – jako Beránek Boží, aby sňal naše hříchy, jako bronzový had, aby zahladil Ďábla, a jako pšeničné zrno, aby uvolnil božský život do mnoha zrn, Božích dětí pro Tělo Kristovo.
To je první hlavní bod Janovy opravné služby. O čtvrt století dříve Pavlova služba doplnila slovo Boží. V následujících letech do církve proniklo mnoho škodlivých nauk. Kvůli těmto škodám Jan napsal své evangelium, listy a Zjevení. Tyto spisy měly spravit potrhanou látku církve. Jak moc jsme dlužni jeho opravné službě!