Biblické texty: Gn 1,1.2.9-12.26-27.29; 7,17; 8,1.13.22; 12,1.7; Ex 3,8; 6,8; Ez 20,40-42; 1K 1,30; Ko 2,6-7.16-17; 3,11; Ef 2,12; Ga 5,4
V této sérii kázání se chceme trochu podívat na zemi Kanaán, která je předobrazem všepojímajícího Krista. Chceme také uvidět, jak i město a chrám, které byly v kanaánské zemi vystavěny, jsou předobrazy Kristovy plnosti, kterou je jeho tělo, církev. Budeme tedy přemýšlet o všepojímajícím Kristu, z něhož a na němž je budována jeho plnost – církev. Dobře si zapamatujte, že to není jen Kristus a církev, ale všepojímající Kristus a plnost Kristova, kterou je jeho tělo, církev.
KRISTUS – SAMA SKUTEČNOST
Především bych vás chtěl požádat, abyste si uvědomili, že všechny hmotné věci, všechny materiální věci, které vidíme, kterých se dotýkáme a které užíváme, nejsou skutečné. Jsou pouze stínem, obrazem opravdových věcí. Denně jsme ve styku s tolika hmotnými předměty: jíme jídlo, pijeme vodu, oblékáme si šaty; žijeme v našich domech a jezdíme auty. Chtěl bych vás požádat, abyste si uvědomili a dobře zapamatovali, že všechny tyto věci nejsou skutečné. Jsou pouhým stínem, obrazem. Jídlo, které každý den jíme, není skutečné jídlo, ale obraz reálného jídla. Voda, kterou pijeme, není skutečná voda. Světlo před našima očima není opravdové světlo, ale obraz, který ukazuje na něco jiného.
Jaké jsou potom skutečné věci? Bratři a sestry, z milosti Boží vám v pravdě říkám, že skutečné věci nejsou než samotný Kristus. Kristus je pro nás skutečným pokrmem. Kristus je pro nás skutečnou vodou. Kristus je nám opravdovým světlem. Kristus je pro nás skutečnost všeho. Dokonce náš fyzický život není reálný život. Je pouhým obrazem poukazujícím na Krista. Kristus je pro nás skutečným životem. Pokud nemáte Krista, nemáte život. Řeknete: „Já žiji; mám život ve svém těle!“ Ale musíte si uvědomit, že toto není skutečný život. Je to pouze stín poukazující na reálný život v samotném Kristu.
Když jsem den za dnem žil ve svém domě, uvědomoval jsem si a cítil, že toto není mé skutečné obydlí. Jednoho dne jsem řekl Pánu: „Pane, toto není mé obydlí; toto není to skutečné; to je nic. Pane, ty sám jsi mým příbytkem.“ Ano, on je pro nás skutečným bydlením.
Zeptal bych se teď na něco: Možná jste si to nikdy neuvědomili. Může vám být docela jasné, že Kristus je vaším pokrmem, že Kristus je vaší živou vodou, že Kristus je vaším světlem a že Kristus je váš život. Ale dovolte, abych se zeptal: Už jste si někdy uvědomili, že Kristus je tou zemí, na které žijete? Kristus je země. Můžete si myslet, že den za dnem žijete na této zemi, na tomto kusu země, ale musíte si uvědomit, že tato země není skutečnou zemí. Ani tato země není ničím, než pouhým obrazem, který ukazuje na Krista. Kristus je pro nás skutečnou zemí. Musím vám říci, že jsem byl křesťanem více než třicet let, avšak až před několika lety mě napadlo, že Kristus je pro mne zemí. Věděl jsem, že Kristus je pro mě život, světlo, potrava a všechno, ale ne země.
V posledních několika letech mě Pán přiváděl k tomu, abych jej víc a více zakoušel. Dříve, než mi Pán ukázal, že on je zemí, mi ukázal, že on je naším příbytkem. Více než dvacet let jsem četl Bibli každý den, aniž bych si všiml, že Pán je naším příbytkem. A pak jsem jednoho dne v devadesátém Žalmu něco uviděl. V prvním verši Mojžíš říká: „Panovníku, ty jsi býval příbytek náš od národu do pronárodu“ (KB). Ach, toho dne Pán otevřel moje oči, abych viděl, že on je můj příbytek. Tehdy jsem poznal, že Pán je něco víc. Ale po dvou či třech letech Pán otevřel mé oči ještě více. Uviděl jsem, že Pán pro mě není jen příbytek ale též země. Pán je mou zemí! Ach, od té doby mi Pán ukazuje mnohé věci z Písma. Od té doby jsem začal chápat, proč ve Starém zákoně Pán tak často hovoří o zemi. Hospodin povolal Abrahama a řekl mu, že jej dovede do jisté země, kterou byl Kanaán. Můžete si připomenout, kolikrát od dvanácté kapitoly 1. Mojžíšovy do konce Starého zákona kladl Hospodin důraz na tuto zemi a znovu a znovu o ní hovořil. Země… země… země, kterou jsem slíbil tvým otcům. Země, kterou jsem slíbil Abrahamovi; země, kterou jsem slíbil Izákovi; země, kterou jsem slíbil Jákobovi; země, kterou jsem slíbil tobě. Přivedu tě do země. Byla to země, ta země, vždy země.
JÁDRO BOŽÍHO VĚČNÉHO PLÁNU
Středem Starého zákona je chrám uprostřed města. Tento chrám ve městě byl postaven na zmíněném kusu země a tato země s chrámem a městem, které na ní byly vybudovány, je středem Písem Starého zákona. Je také vlastním středem v Boží mysli. V Boží mysli je země s chrámem a městem.
Pokud známe Bibli a máme světlo od Boha, uvědomíme si, že středem Božího věčného plánu, mluvíme-li obrazně, je země se svým chrámem a městem. Starý zákon od první kapitoly 1. Mojží šovy vždy považuje zemi za střed, vždy se zmiňuje o něčem, co se vztahuje k zemi.
Podívejme se na první kapitolu 1. Mojžíšovy. Možná ji znáte tak dobře, že byste ji mohli recitovat zpaměti. Ale možná je vám skryta jedna věc. V první kapitole Genesis je pod povrchem skryto něco velmi důležitého. Je tozemě. Prosím, přemýšlejte nad tím. Jaký je podle záznamu v první kapitole 1. Mojžíšovy záměr a cíl Božího stvoření? Není to nic jiného než obnova země. Bůh chtěl obnovit zemi a něco na ní udělat. „Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi.“ A co bylo se zemí? Byl na ní chaos. Pusto a prázdno a přikrývaly ji hluboké vody. Byla pohřbena v hlubině. A tak se Bůh dal do díla; Bůh začal přivádět zemi k životu. Oddělil světlo od tmy a vody nahoře od vod dole. Pak – třetího dne – oddělil vodu od země a země se vynořila z vod. Bylo to třetího dne, kdy se Pán Ježíš Kristus vynořil z hlubin smrti. Vidíte, je to předobraz. Třetího dne Bůh vytáhl zemi z vod smrti. Z tohoto předobrazu si můžete udělat představu, co je země. Země je předobraz Krista.
Co se stalo poté, když se země vynořila z vod? Ach, vznikly všechny druhy života – zeleň, byliny, které plodí semena a ovocné stromy nesoucí plody. Myslím, že nyní vidíte ten obraz. Po vzkříšení Krista, poté co Pán vstal z mrtvých, plodí život v hoj nosti. Ano, on plně vytvářel život. A pak byl na této zemi, která byla plná života, stvořen člověk podle obrazu Božího. Tento člověk měl Boží podobu a byla mu svěřena Boží autorita. Poté, co Pán vstal z mrtvých, začal vznikat život v hojnosti a uprostřed této plnosti života byl stvořen člověk, který je Božím zástupcem s Boží podobou a autoritou. Všechny tyto věci se ukázaly v Kristu jako v zemi.
Nyní víte, co je míněno zemí. Země je obraz Krista jako toho, který je pro nás vším. Vše, co Bůh pro lidstvo připravil, se soustřeďuje na zemi. Člověk byl stvořen, aby žil na zemi a užíval vše, co Bůh dává. Všechny věci související s člověkem jsou soustředěny na zemi, která je předobrazem Krista. Všechny věci, které pro nás Bůh připravil se soustřeďují v Kristu.
Později uvidíte, jak Bůh přivedl svůj lid do zaslíbené země a jak v ní jeho lid zůstával a užíval všeho jejího bohatství. Výsledkem toho byl vznik města a chrámu. Město a chrám jsou výsledkem užívání této země. Co je město a chrám? Město je centrem Boží autority, Božího království a chrám je středem Božího domu, místa, kde Bůh přebývá. Boží království a Boží dům jsou výsledkem užívání země. Když Boží lid tuto zemi užívá, začíná něco existovat – Boží autorita a Boží přítomnost. Pokud držíme Krista jako zemi a užíváme všeho jeho bohatství, pak za určitou mezí něco vyvstane – církev s Božím královstvím, chrám ve městě.
Nyní můžete všechny tyto věci aplikovat na Písma Starého a Nového zákona. V podstatě všechno, co je zaznamenáno ve Starém zákoně, je stejně i v Novém zákoně; neexistuje rozdíl. Boží záměr zjevený jak ve Starém, tak v Novém zákoně je, že Kristus pro nás má být zemí. Máme základ, abychom užívali všechno Kristovo bohatství. Tento základ nám dal Bůh. A po nějaké době užívání jeho bohatství, něco vznikne – království Boží a dům Boží, církev s Božím královstvím. Toto je ústřední myš lenka Božího věčného plánu.
BITVA O ZEMI
Budete-li pečlivě číst Písmo, uvidíte, že probíhá něco vážného a ponurého. Satan, Boží nepřítel, vyvíjel a stále vyvíjí nejvyšší úsilí, aby Božímu lidu zmařil užívání této země. Udělá, co může, aby zkazil užívání Krista jako země. Čtěte Písmo. Nedlouho poté, co Bůh stvořil nebe a zemi se záměrem dát ji lidstvu k užívání, udělal Satan něco, aby jej zklamal. Kvůli Satanově vzpouře musel Bůh soudit vesmír a následkem tohoto soudu byla země pohřbena do hlubiny vod. To na nějakou dobu zbrzdilo Boží plán. Pak se Bůh dal do díla a něco učinil. Jak jsme již viděli, vyzvedl zemi z propastných vod. Na télo obnovené zemi vzrostla hojnost života. A pak vznikl život s Božím obrazem a byla mu svěřena Boží autorita. Víme však, že nedlouho poté znovu přišel nepřítel. Oklamal člověka a postavil Boha do situace, kdy byl soud nad zemí opět nevyhnutelný. K životu přivedená země byla znovu pokryta vodami: přišla potopa a zakryla celou zemi a člověk byl, obrazně řečeno, oddělen od užívání země, kterou je Kristus. Pamatujete na slova v Efezským: „odděleni od Krista“? (V českých překladech „bez Krista“ – pozn. překl.) Všichni lidé, kteří podlehli soudu při potopě, byli předobrazem lidí oddělených od Krista. Ale skrze vykoupení archy získali Noe a jeho rodina právo vlastnit zemi a užívat všechno její bohatství. Archa je přivedla zpět, aby mohli užívat zemi. Potopa lidi oddělila od země, ale archa je dovedla zpět na zem. Člověk se znovu ujal vlastnictví země a užíval její bohatství. Znovu to však netrvalo dlouho, když nepřítel zase něco udělal, aby zmařil užívání země. A tak z rasy, kterou Satan přivedl ke vzpouře, Bůh povolal jednoho člověka, Abrahama, a řekl mu, že jej dovede do jisté země. Nyní chápete, že Bůh působí tak, aby zemi vždycky obnovil. Dílem nepřítele je mařit, kazit, překážet a přivádět zemi do zmatku. Tehdy Bůh znovu přivedl svého vyvoleného do země. Ale potom, jak si dobře pamatujete, to netrvalo dlouho a dokonce tento vyvolený se postupně začal přesouvat do Egypta pryč z této země. Ale Bůh ho přivedl zpět do této země. A pak jeho synové – izraelský národ – všichni tuto zemi opustili a sestoupili do Egypta. A potom po dlouhém čase Bůh znovu všechen svůj lid vyvedl z Egypta zpět právě do té země. Po určitém čase nepřítel udělal další tah a poslal Kaldejce, babylonskou armádu, aby zemi vyplenili a zajali její lid. A po sedmdesáti letech je Pán znovu přivedl do této země.
Pravím vám, toto je historie Starého zákona. Kolikrát Bůh obnovil zemi? Nejméně pětkrát nebo šestkrát. Bůh ji stvořil, ale nepřítel ji pokazil. Pán přišel, aby ji obnovil, ale nepřítel odpověděl nečím jiným. Pán znovu táhl, aby ji obnovil, ale nepřítel zase reagoval. Ach, zde je boj! Vidíte? Vede se tady bitva!
Chtěl bych vás požádat, abyste přemýšleli o smyslu těchto zápasů, které jsou ve Starém zákoně zaznamenány. Za jakým účelem byly bojovány. Musíte vidět, že všechny byly soustředěny na zemi. Nepřítel přišel, aby zemi napadl a aby ji zabral. Pak Bůh udělal krok, aby bojoval za svůj lid a zemi obnovil. Všechny bitvy ve Starém zákoně se týkaly tohoto kusu země.
MÍRA NAŠÍ ZKUŠENOSTI S KRISTEM
Jaká je ta země? Nikdy nezapomínejte, že tato země je všepojímající Kristus. Ne jen Kristus, ale všepojímající Kristus. Kdybych se vás zeptal, jestli máte Krista, odpověděli byste: „Ó, chvála Pánu, mám ho; mám Krista!“ Ale zeptal bych se vás, jakého Krista máte. Obávám se, že ve své zkušenosti máte jen malého, nuzného Krista, ne všepojímajícího Krista.
Dovolte, abych vám řekl příběh, skutečný příběh. Nedlouho po tom, co jsem byl spasen, jsem studoval Písmo a učili mě, že velikonoční beránek byl předobrazem Krista. Ach, jak jsem chválil Boha, když jsem se to dozvěděl! Volal jsem: „Pane, chválím tě, ty jsi Beránek; ty jsi pro mne Beránek!“ Ale požádal bych vás, abyste srovnali beránka se zemí. Jak můžete srovnat malého beránka a velkou zemi? Co je beránek? Musíte říci, že je to Kristus. Ale řekl bych vám, že to je malý Kristus. To nebyl Boží cíl pro jeho lid. Bůh jim nikdy neřekl: „Dobrá, dokud máte beránka, tak to stačí.“ Ne. Bůh jim ve skutečnosti řekl, že důvodem, proč jim dává beránka je přivést je do země. Velikonoce byly kvůli zemi.
Máte Krista? Ano, máte Krista. Ale jakého Krista máte, beránka nebo zemi? Všichni lidé Izraele měli v den velikonoc v Egyptě beránka, ale – je mi líto, že to musím říci – jen málo se jich dostalo do země. Jen velmi málo obdrželo ten kus země.
Potom, co jsem byl spasen, mě učili, že mana, ze které se děti Izraele radovaly na poušti, byla také předobrazem na Krista. Měl jsem takovou radost. Řekl jsem: „Pane, ty jsi můj pokrm; ty jsi pro mne nejen Beránek, ale také denní mana.“ Ale zeptal bych se vás: Je mana Božím cílem či záměrem? Vysvobodil Bůh svůj lid z Egypta, aby se radovali z many na poušti? Ne! Božím záměrem je země; země je cílem. Radujete se z Krista jako ze země? Pochybuji a odvažuji se tvrdit, že i vy o tom pochybujete. Můžete říci, že se radujete z Beránka jako ze svých velikonoc a z Pána jako ze své denní many, ale jen nemnozí mohou opravdu říci, že se radují z všepojímajícího Krista jako ze země.
Bible nám ve druhé kapitole Koloským říká, že jsme byli zakořeněni v Kristu. Požádal bych vás, abyste zauvažovali: Jest liže jsme v Kristu byli zakořeněni, čím pak je pro nás Kristus? Ano, Kristus je zemí, Kristus je půdou. Rostlina nebo strom je zakořeněná v půdě, v zemi. Tak i my jsme zakořeněni v Kristu. Obávám se, že jste si nikdy neuvědomili, že Kristus je pro vás skutečnou půdou, samotnou zemí. Jste rostlinka zakořeněná v zemi, kterou je sám Kristus. Musím vyznat, že před pěti nebo šesti lety mě to ani nenapadlo. Četl jsem Písmo a hodně času jsem strávil v knize Koloským. Četl jsem ji znovu a znovu, ale nikdy jsem nedostal toto světlo. Nikdy jsem nevěděl, že Kristus je tou pů dou, mou skutečnou zemí. Až před několika lety se mi otevřely oči.
Hluboce vnímám, že většina Božích dětí stále zůstává v Egyp tě. Prožili pouze velikonoce; přijali Pána jen jako Beránka. Byli beránkem zachráněni, ale nebyli vysvobozeni z tohoto světa. Ano, někteří vyšli z Egypta, někteří byli ze světa vysvobozeni, ale stále bloudí pouští. Radují se z Krista o něco více; radují se z něho jako ze své denní many. Chlubí se, že užívají Krista jako svůj pokrm a jsou s tím spokojeni. Ale bratři a sestry, je to dost dobré? Když potkáme ty, kteří se radují z Krista jako ze své denní many, myslím, že máme radost. Řekneme: „Chvála Pánu, jsou zde někteří bratři a sestry, kteří se skutečně den co den radují z Pána jako ze své many!“ Ale musíme si uvědomit, že je to daleko od Božího záměru. Božím záměrem není, abychom Krista užívali jen málo, ale aby pro nás byl tím, který je všepojímající. Podívejte se na tento verš: „Protož jakž jste přijali Krista Ježíše Pána, tak v něm choďte“ (Ko 2,6 KB). On je oblastí či říší, ve které máme chodit. On není jen nějaký pokrm nebo voda, ale oblast, země, v jejímž rámci můžeme chodit. Musíme v něm chodit. On je naší zemí, on je naším královstvím. Choďte v něm.
Věřím, že ten obraz je velmi jasný. V Egyptě byl beránek, na poušti byla mana a před Izraelským lidem byla země Kanaán. To je cíl; tato země je Božím cílem. Musíme do ní vejít. To je náš úděl. To je pro nás všepojímající Boží dar. Musíme si jej přivlastnit. Je náš, ale musíme jej užívat.
V těchto dnech jsme mnoho hovořili o církvi a o projevu Kristova těla. Ale vy a já si musíme uvědomit, že pokud nejsme schopni si přivlastnit Krista jako toho, který je všepojímající, a zakoušet ho, pak nikdy nebude moci existovat realita církve. Vy a já si musíme uvědomit, že jsme byli v Kristu zakořeněni jako rostlina v půdě. Musíme mít Krista jako toho, který je pro nás vším, ne jen slovy nebo v učení, ale v praktické skutečnosti. Musíme si uvědomit, že stejně jako je vším půda pro rostlinu, tak je pro nás vším Kristus. Musíme si to uvědomit do takové míry, že budeme Krista prožívat. Vy a já jsme již byli zakořeněni, ale neuvědomujeme si, že jsme se nezmocnili skutečnosti. List Koloským nám říká, že tím, že jsme zakořeněni, jsme v něm s ostatními budováni. Pokud nemáme se zakořeněním v Kristu žádnou zkušenost, jak můžeme být budováni s ostatními? Proto je budování církve mezi Pánovým lidem téměř nicotné. Jak by mohl existovat chrám a město, když by izraelský národ stále bloudil po poušti? Dokud neměli zemi, nebylo to možné. Jak může existovat opravdové budování církve? Jak může existovat skutečné vyjádření těla Kristova? Jedině tím, že si budeme Krista uvědomovat a prožívat ho tak, že je pro nás vším. Bratři a sestry, kéž Pán otevře naše oči.
NĚKTERÉ PRAKTICKÉ PŘÍKLADY
Každý den říkáme mnoho slov. Ale uvědomujete si, že naše slova musí být Kristus? Mluvíte Krista? Berete Krista jako vaše slova? Pokud ne, tak mluvíte nesmyslně. Možná se zeptáte, co tím myslím. Mám na mysli toto: pokud se vám dostalo světla, že v Boží mysli je Kristus vším, Duch svatý vás dovede do bodu, kdy si uvědomíte, že i slova, která každý den říkáte, musí být Kristus. Přijmete dílo kříže na svá ústa a svá slova. Budete ve svém mluvení obnoveni. Obnoví se váš jazyk. Budete prožívat Krista do takové míry, že řeknete: „Pane, jestli to, co hodlám říkat, nejsi ty, pak to neřeknu. Přikládám kříž na svá ústa tak, abys mne v mých slovech obnovil.“
Dovolte mi uvést ještě několik příkladů, jak si musíme uvědomovat, že Kristus je pro nás vším. Kdykoliv se chystáme jíst, měli bychom si okamžitě uvnitř uvědomit, že Kristus je naším skutečným pokrmem. Musíme říci: „Pane, toto není mé opravdové jídlo; ty jsi pokrm, ze kterého žiji. Člověk není skutečně živ tímto jídlem, ale tebou. Pane, chtěl bych strávit více času přijímáním tebe, než jedením tohoto jídla.“ Když si jdeme odpočinout, musíme říci: „Pane, ty jsi mé odpočinutí; ty jsi můj skutečný odpočinek!“ Cokoliv budeme dělat, čehokoliv budeme užívat a cokoliv budeme prožívat, musíme si uvědomit, že Kristus je tou skutečností.
Sestry, vy jste těmi, kdo vždy nakupují. Už jste někdy pomyslely, že tou skutečnou věcí, pro kterou jdete nakupovat, je Kristus? Domnívám se, že jen málo z vás mělo takovou myšlenku. Snad jste slyšely kázání o tom, že Kristus je pro nás všechno; zpívaly jste ve shromáždění Haleluja, ale hned potom jste všechno zapomněly. Pokud jste od Krista dostaly opravdové světlo, bude ve vás Duch Svatý den co den, krok za krokem praktickým způsobem ukazovat na Krista. Ukáže vám, že cokoliv budete nakupovat, musí být obdobou Krista. Nebudete chtít platit za něco mimo Krista. Řeknete: „Chci získat Krista; chci mít více Krista.“ Krista můžete uvést do života ve všem.
Mladí lidé, když budete studovat, můžete říci: „Pane, ty jsi mou knihou. Chci číst tebe; studoval bych tebe více, než tyto knihy. V tuto chvíli tě chci uvést do života při čtení.“
Snažte se to takovým způsobem uplatňovat každý den. Berte Krista jako zemi; vezměte ho pro sebe jako všechno – nejen jako jídlo, nejen jako světlo, nejen jako příbytek, ale jako všepojímající zemi. Musíte si uvědomit, že Kristus je pro vás ten všepojímající. Musíte cvičit prožívání Krista a to, jak jej v každé situaci uvádět do života. Věřím, že potom z vás něco povstane, a to něco bude budování církve v Božím království, chrámu ve městě. To je Božím záměrem.
© 1997 Living Stream Ministry
Prvé vydanie -- máj 1997