DUCH S NAŠÍM DUCHEM

VÝZNAM SLOVA DUCH V BIBLI Obrázok

A ZÁKLADNÍ ZJEVENÍ 
O BOHU A ČLOVĚU VE SVATÉM PÍSMU

Biblické texty: Ez 37,1.5 (KJV).9; J 3,5-6; Zj 11,11 (RcV); J 3,8; 4,24; Gn 1,2b (Kral.); Mt 28,19b; J 14,10-11.26; 15,26; 10,30; 8,29.16b; 16,32b; Sk 10,38; L 4,1a.18a; Gn 2,7 (Kral.); Př 20,27; Za 12,1; Iz 42,5; Jb 32,8; He 4,12; 1Te 5,23a; J 4,24 (ČEP); 1J 4,13; 2Tm 4,22a; 1K 6,17

Osnova

Poznámka: Základním tématem není „Duch a náš duch“, ale „Duch s naším duchem“.

I. Význam slova duch v Bibli:

A. Hebrejským protějškem slova duch je RUACH, což znamená:

1. Duch – Ez 37,1.

2. Dech – Ez 37,5 (KJV).

3. Vítr – Ez 37,9.

B. Řeckým protějškem slova duch je PNEUMA, což znamená:

1. Duch – J 3,5-6.

2. Dech – Zj 11,11 (RcV).

3. Vítr – J 3,8.

II. Základní zjevení o Bohu a člověku ve svatém Písmu:

A. O Bohu:

1. „Bůh je Duch“, což označuje základ, podstatu Boha – J 4,24 (ČEP).

2. Výraz „Duch Boží“ vyjadřuje, že Duch je Bůh – Gn 1,2b (Kral.).

3. Výraz „Jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“ označuje Boží Trojici a ukazuje, že Bůh je trojjediný – Mt 28,19b:

a. Tři v Boží Trojici existují společně a jsou navzájem neoddělitelní – J 14,10-11.26; 15,26; 10,30.

b. Tři v Boží Trojici jsou odlišení, ale nikoliv oddělení – J 8,29.16b; 16,32b; Sk 10,38; L 4,1a.18a.

B. O člověku:

1. Bůh stvořil člověka jako třísložkovou bytost – Gn 2,7 (Kral.):

a. S tělem vytvořeným z prachu země jako vnější formou.

b. S duchem, který pochází z Božího dechu (totéž hebrejské slovo pro „dech“ v Genesis 2,7 je přeloženo v knize Přísloví 20,27 jako „duch“), jako nejvnitřnějším lidským orgánem.

c. S duší, která je výsledkem Božího dýchnutí do chřípí těla vytvořeného z prachu, jako vnitřní bytostí člověka (osobností).

2. V jistém smyslu stvořil Bůh ducha člověka kvůli naplnění svého záměru při stvoření nebes a země – Za 12,1; Iz 42,5; Jb 32,8.

3. Duch člověka se liší od duše člověka – He 4,12; 1Te 5,23a.

C. Bůh je Duch, s nímž člověk navazuje styk a jejž do sebe přijímá, a člověk má ducha, jímž může navazovat styk s Bohem a v němž může obsahovat Boha, aby Bůh a člověk mohli být v organické jednotě – J 4,24; 1J 4,13; 2Tm 4,22a; 1K 6,17.

 

V tomto cyklu kázání zůstáváme u základního tématu křesťanského života. Abychom mohli prožívat křesťanský život, je zajisté nutné znát Boha, Pána, Krista, jako Ducha. Musíme také vědět, že k tomu, abychom mohli tohoto Ducha vychutnávat, máme v sobě ducha.

Již od mládí miluji Bibli a studuji ji dlouhá léta. Zjistil jsem, že Bibli můžeme studovat dvojím způsobem. Buď podle litery, nebo v Duchu. Pavel řekl: „Litera zabíjí, ale Duch obživuje“ (2K 3,6). Pánovo slovo musíme znát nejen podle litery, ale podle Ducha. Jediným autorem Bible je Duch (2Pt 1,21; 2S 23,2). Během let jsme mnohokrát kázali o Duchu jako dovršení trojjediného Boha. Cítíme však břemeno znovu prozkoumat křesťanský život od jeho samého základu, a tím je Duch s naším duchem.

Základním tématem tohoto cyklu kázání není „Duch a náš duch“, ale „Duch s naším duchem“. Nepoužíváme spojkua, ale předložku s. List Římanům 8,16 říká: „Sám ten Duch svědčí spolu s naším duchem.“ S je předložka, která je instrumentální. Kdybychom řekli Duch a náš duch, šlo by o dvojnásobný podmět. Náš duch není podmětem a neměl by být podmětem. Náš duch je pomocník. Dělám-li něco s vámi, nejste podmětem, ale instrumentem, nástrojem. Jste mými pomocníky. Náš duch není podmět. Podmětem musí být Duch.

I. VÝZNAM SLOVA DUCH V BIBLI

A. Hebrejským protějškem slova duch je ruach, 
což znamená Duch, dech nebo vítr

V Ezechielovi 37 je použito hebrejské slovo ruach, které označuje Ducha (v. 1), dech (v. 5 KJV) a vítr (v. 9). Překlad slova ruach závisí na kontextu věty nebo odstavce.

B. Řeckým protějškem slova duch je pneuma, 
což znamená Duch, dech nebo vítr

V Novém zákoně se dá řecké slovo pneuma také překládat jako Duch (J 3,5-6), dech (Zj 11,11 RcV) nebo vítr (J 3,8). Víme, že v Janovi 3,8 pneuma znamená vítr, protože „vítr vane“. Ve Zjevení 11,11, kde se hovoří o vzkříšení dvou umučených svědků, je také použito slovo pneuma. Říká se zde, že „do nich vstoupil dech [pneuma] života z Boha“ (RcV). V některých překladech Bible najdeme výraz „Duch života“ (KJV). Druhý list Tesalonickým 2,8 říká, že Pán zabije Antikrista, Bezzákonného, „dechem svých úst“ (ČEP). I zde je v řečtině slovo pneuma.

II. ZÁKLADNÍ ZJEVENÍ O BOHU 
A ČLOVĚKU VE SVATÉM PÍSMU

Bible je kniha o Bohu i o člověku. Je třeba uvidět základní zjevení o Bohu a člověku ve svatém Písmu.

A. O Bohu:

1. „Bůh je Duch“, což označuje základ, podstatu Boha

Jan 4,24 říká, že „Bůh je Duch“ (ČEP). Řekneme-li, že Bůh je Duch, je to podobné, jako když řekneme, že židle je dřevo. Dřevo označuje základ, podstatu židle. Výraz Bůh je Duch se tedy netýká osoby Boha, ale vyjadřuje Boží základ, podstatu. Toto pronesl Pán v Janovi 4 k samařské ženě, když hovořil o klanění Bohu. Abychom se mohli Bohu klanět, musíme si uvědomit, že Ten, jemuž se klaníme, je v základu, v podstatě, Duch.

2. Výraz „Duch Boží“ vyjadřuje, že Duch je Bůh

Výraz Duch Boží vyjadřuje, že Duch je Bůh (Gn 1,2b Kral.). Ve výrazech jako Duch Boha, světlo Boha(v češtině obvykle Boží Duch, Boží světlo) a život Boha je slovo Boha v přístavku, což znamená, že Duch je Bůh, světlo je Bůh a život je Bůh. Při Božím stvoření byl tvořící Bůh jednajícím Duchem. Kdyby Bůh nebyl Duch, nemohl by nic dělat a nic by nevykonal. Všechno koná jako Duch. V Bibli je Boží jednání na každém kroku jednáním Ducha.

3. Výraz „Jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“ označuje
Boží Trojici a ukazuje, že Bůh je trojjediný

Matouš 28,19 říká, že máme jít a křtít lidi „ve jméno Otce i Syna i Ducha Svatého“. Jméno Otce i Syna i Ducha Svatého označuje Boží Trojici a naznačuje, že Bůh je trojjediný. Je to jeden Bůh, a přitom je trojí – Otec, Syn a Duch.

a. Tři v Boží Trojici spolu existují současně
a jsou navzájem neoddělitelní

Tři v Boží Trojici existují společně a jsou navzájem neoddělitelní jakožto jeden Bůh od věků na věky (J 14,10-11.26; 15,26; 10,30). Je to tedy věčný Bůh (Ž 90,1-2). Cizí slovo označující stav, kdy věci nebo jevy existují současně, je koexistence, a slovo pro vzájemnou existenci jednoho v druhém je koinherence. Otec existuje v Synu a v Duchu; Syn existuje v Otci a v Duchu; a Duch existuje v Otci a v Synu. To je koinherence. V Janovi 14 sám Pán Ježíš řekl, že je v Otci a Otec je v něm (v. 10-11). Pán také řekl, že když přišel od Otce, přišel s Otcem (J 8,16.29; 16,32b). Znamená to, že když přichází on, přichází Otec v něm. Kristus přichází s Otcem a Duch přichází s Kristem (J 14,26; 15,26). Tito tři koinherují. Pán Ježíš také zjevil, že slova, která mluví, odrážejí Otcovy skutky (J 14,10). To, co Syn říká, je tedy to, co Otec působí, a činností Ducha je činnost Syna a činnost Otce. Tito tři nejenže koexistují, ale také koinherují.

b. Tři v Boží Trojici jsou odlišení, ale nikoliv oddělení

Tři v rámci Božství se dají od sebe odlišit, ale ne oddělit (J 8,29.16b; 16,32b; Sk 10,38; L 4,1a.18a). Jelikož koinherují, nemohou být odděleni. Jejich koexistence spočívá v koinherenci. Nicméně je mezi nimi rozdíl. Otec je Otec, Syn je Syn a Duch je Duch. Tyto tři tituly znamenají, že jsou odlišní. Avšak když mluví Syn, jsou to Otcovy skutky. A když přichází Duch, přicházejí vlastně Otec a Syn. Jsou tedy jedno; odlišní, ale nedělitelní.

Uvedl jsem zde ten nejjednodušší a nejstručnější výklad o Boží Trojici. Co je náš Bůh? Je to Duch. Kdo je Duch? Duch je Bůh. Kdo jsou Otec, Syn a Duch? Otec, Syn a Duch jsou Boží Trojice. Jsou jasně tři, ale nejsou od sebe odděleni. Jsou stále jedno. Nejenže koexistují; také koinherují jako jedno, a přesto tři.

Z hlediska ekonomie Trojice Otec plánoval, Syn konal a Duch na nás přenáší to, co Syn vykonal podle Otcova plánu. Otec vykonal první krok svého plánu, své ekonomie, tím, že si nás vybral a předurčil, ale učinil to v Kristu, Synu, a s Duchem (Ef 1,3-5). Poté co byl tento plán přijat, přišel Syn, aby jej vykonal, ale učinil tak s Otcem (J 8,29; 16,32) a skrze Ducha (L 1,35; Mt 1,18.20; 12,28). Když Syn vykonal vše, co Otec naplánoval, přichází Duch s třetím krokem, a uplatňuje vše, co Syn vykonal, ale činí tak jako Syn a s Otcem (J 14,26; 15,26; 1K 15,45b; 2K 3,17). A tak při uskutečňování Boží ekonomie Boží Trojice zůstává božská existence Boží Trojice, její věčná koexistence a koinherence, nedotčena a není ohrožena. V Boží ekonomii se tito tři projevují a působí jednotlivě ve třech po sobě jdoucích krocích. Avšak přes činy a projevy dané ekonomií setrvávají na svém základě koexistence a koinherence.

B. O člověku:

1. Bůh stvořil člověka jako třísložkovou bytost

Velmi významným faktem je, že Bůh je trojjediný a člověk je třísložkový. Bůh existuje ve třech osobách – v Otci, Synu a Duchu – a my, lidé, máme tři složky – ducha, duši a tělo. Bůh člověka stvořil jako třísložkového (Gn 2,7 Kral.).

a. S tělem vytvořeným z prachu země jako vnější formou

Genesis 2,7 říká, že Hospodin stvořil člověka z prachu země. Naše tělo je vnější formou vytvořenou z prachu země.

b. S duchem pocházejícím z Božího dechu 
(totéž hebrejské slovo pro „dech“ v Genesis 2,7 
je přeloženo v knize Přísloví 20,27 jako „duch“),
jako nejvnitřnějším lidským orgánem

Bůh člověka stvořil s duchem, který pochází z Božího dechu, jako nejvnitřnějším lidským orgánem. Používám zde slovo pocházet, protože náš duch má původ v dechu života. Hebrejské slovo, které v Genesis 2,7 znamená „dech“, není ruach, ale nešamah. Kniha Přísloví 20,27 (KJV) říká: „Lidský duch [nešamah] je lampa od Hospodina“ Naše tělo je forma a v této formě je uložen určitý orgán – duch. Je to nejvyšší orgán v nás a je určen především pro navazování kontaktu s Bohem. Jan 4,24 říká, že Bůh je Duch (ČEP), a ti, kteří se mu klanějí, musí se mu klanět v duchu (NS). Bohu se musíme klanět ve svém duchu, který je orgánem pro styk s Bohem.

c. S duší, která je výsledkem Božího dýchnutí
do chřípí těla vytvořeného z prachu, 
jako vnitřní bytostí člověka (osobností)

Když Bůh dýchl do chřípí těla člověka vytvořeného z prachu, došlo k výsledku. Tímto výsledkem je duše člověka jako vnitřní bytost člověka (osobnost). Máme jen jednu osobnost, a tou je duše. Lidé jsou v Bibli často nazýváni „dušemi“. Exodus 1,5 (Kral.) hovoří o sedmdesáti duších, které vzešly z Jákoba. Bylo to sedmdesát lidí z Jákobova domu, kteří šli do Egypta. Nový zákon také hovoří o lidech jako o duších (Sk 27,37 NBK, MP). Naše duše je naše osobnost. Vnější formou je naše tělo, vnitřní bytostí je naše duše a nejvnitřnějším orgánem je náš duch. Máme formu, svou osobu, a tato osoba má orgán určený především pro styk s Bohem.

2. V jistém smyslu stvořil Bůh ducha člověka 
kvůli naplnění svého záměru při stvoření nebes a země

V jistém smyslu stvořil Bůh ducha člověka kvůli naplnění svého záměru při stvoření nebes a země (Za 12,1; Iz 42,5; Jb 32,8). Zacharjáš 12,1 říká, že Bůh rozprostřel nebesa a položil základy země a vytvořil ducha člověka v jeho nitru. Zacharjáš dává do souvislosti nebesa, zemi a ducha člověka. Nebesa jsou kvůli zemi, země je kvůli člověku a člověk má ducha kvůli Bohu. Člověk je tedy středem Božího stvoření a středem člověka je jeho duch.

Bez nebes, která dávají sluneční svit, vzduch a déšť, by na zemi nemohlo nic růst a my bychom nemohli žít. Vše živé – rostliny, živočichové a člověk – potřebuje sluneční svit, vzduch a déšť. Jinak by vše zahynulo. Proto jsou nebesa kvůli zemi. A země byla stvořena kvůli existenci člověka, který má ve svém nitru ducha jako příbytek pro Boha. Žijeme na zemi se zaopatřením z nebes, abychom byli jedno s Bohem. Za tím účelem v nás Bůh stvořil příslušný orgán.

Genesis 1 a 2 zaznamenává Boží stvoření. Říká, že Bůh stvořil nebesa a potom zemi s rostlinným a živočišným životem. Když však záznam dospěje ke stvoření člověka, uvádí jednu zvláštní věc: v nitru člověka stvořil Bůh svým dechem ducha. To má zvláštní význam pro dokonání Božího záměru při stvoření nebes a země. Bůh stvořil nebesa a zemi, protože chce, aby člověk byl jeho vyjádřením. K tomu, aby mohl být člověk vyjádřením Boha, musí mít ducha, jímž by udržoval s Bohem kontakt a v němž by Boha obsahoval. Bůh stvořil nebesa kvůli zemi, Bůh stvořil zemi pro člověka a Bůh stvořil ducha proto, aby s ním člověk mohl být ve styku a být s Bohem v organické jednotě.

3. Duch člověka se liší od duše člověka

Bible zjevuje, že duch člověka se liší od duše člověka (He 4,12; 1Te 5,23a). Říká nám to i naše zkušenost. Podle své mysli máme chuť něco koupit. Velmi se nám to líbí a svými city po tom toužíme. Potom se svou vůlí rozhodneme pro koupi. Naše mysl si o tom tedy vytvoří kladný názor, naše city si to zamilují a naše vůle se rozhodne to získat. V tomto momentě se však hluboko v našem nitru objevuje něco jiného, co nám říká, abychom onu věc nekupovali. Je to náš duch, nejhlubší a nejniternější součást naší bytosti. V tom spočívá rozdíl mezi duší a duchem.

Nejvyšší součástí, vrcholem, ozdobou, člověka je duch. Nejnižší, nejhrubší, složkou je tělo. Uprostřed mezi nimi je duše. Žijete-li tělem, stáváte se nízkým člověkem. Žijete-li duchem, stáváte se tím nejvyšším člověkem, člověkem nejvyššího řádu. Nebo se můžete nacházet někde uprostřed: stavíte na logice, vědomostech a rozumu. Tehdy žijete duší. Nejste nízcí ani vysocí; jste uprostřed.

Žijete-li tělem, žijete jako nějaký živočich. Žijete-li duchem, jste opravdoví svatí. Každý věřící by měl být svatý, který žije duchem. Žijete-li duší, jste pouze ušlechtilí lidé, jako jsou žáci Konfucia. Opíráte se o logiku a rozum a máte mnoho vědomostí. Ušlechtilý člověk myslí logicky a rozumně. Jestliže se neumíte ovládat a stále podléháte žádosti a chtíči tělesnosti, fyzického těla, jste jako živočich. Jste-li vznětliví, ale dovedete se na základě logiky a rozumu ovládat, jste v duši ušlechtilí lidé. Když svůj temperament ovládáte duchem, jste svatí.

C. Bůh je Duch, s nímž člověk navazuje styk a jejž do sebe přijímá

Bůh je Duch, s nímž člověk navazuje styk a jejž do sebe přijímá. A člověk má ducha, jímž může navazovat styk s Bohem a v němž může obsahovat Boha, aby Bůh a člověk mohli být v organické jednotě (J 4,24; 1J 4,13; 2Tm 4,22a; 1K 6,17). Kdyby Bůh nebyl Duch, nemohl by s námi být ve styku a my bychom nemohli být ve styku s Bohem. Bůh Otec je zdroj; Bůh Syn je řečiště; a Bůh Duch je proudění, tok, který se nás dotýká (2K 13,13). Skrze Ducha se tedy Boží Trojice dotýká člověka. Bůh se nás dotýká v Synu a v Duchu. List Efezským 2,18 říká: „Neboť skrze něho jedni i druzí máme přístup k Otci v jednom Duchu.“ Duch nám umožňuje přístup k možnosti mít styk s Bohem, přijímat Boha a obsahovat Boha.

Je tomu tak proto, že my a Bůh můžeme být v organické jednotě. Naše jednota s Bohem není totéž jako například jednota v odborových svazech. Jejich jednota spočívá ve způsobu organizace a koexistence, ale naše jednota s Bohem je organická. Je to jednota nejen v koexistenci, ale také v koinherenci. Koinherujeme s Bohem. Bůh žije v nás a my žijeme v něm. V Janovi 15 Bůh řekl: „Zůstaňte ve mně a já ve vás“ (v. 4a). První list Janův 4,15.16 hovoří o tom, že Bůh zůstává v nás a my v Bohu. Toto je zůstávání jeden v druhém a v tomto vzájemném zůstávání je koinherence. Teprve když jsme znovuzrozeni tak, že v sobě máme Boha jako svůj život a svou přirozenost, jsme v organické jednotě s Bohem. Touto jednotou je koinherence, vzájemné zůstávání. Takové je zjevení Bible o Bohu a člověku. Natolik musíme poznat Boha a sami sebe.

 

© 2001 Living Stream Ministry
První vydání -- prosinec 2001

Prejdite do: 
Tagy: